13. 5. 2025 23:49
Jarní pozdrav
Zdravím vás všechny,
vím, dlouho jsem se neozval, ale i přes předpovědi všech zvířecích doktorů, radostně hlásím, že jsem nadále šťastné, skoro dospělé, psí zlobidlo :) Měl jsem dost napilno, každý den jsem objevoval nové, zajímavé věci, jako např. paničky pantofle, nebo vykuchání všech mých měkkých hraček. Také jsem rád gurmánem, a tak je jedna z mých oblíbených činností ochutnávání různých pamlsků. Panička mě v tomto směru rozmazluje a dopřává mi opravdu jen to nejlepší. Tuto výsost si náramně užívám. Moc dobře vím, že jsem středem vesmíru a vše se také snažím řídit k mé spokojenosti :) Od té doby, co mám nové zoubky, všechny na přivítanou láskyplně štípnu do nohou. Boty přede mnou všichni schovávají, fakt nevím, proč :) Abych vám ale řekl to nejdůležitější, co se mi povedlo. O mém nemocném srdíčku už víte, všichni kolem, mě neustále brzdí, říkají „pomalu Albíku“, ale já jsem se naučil se svým srdíčkem i přesto spokojeně žít. Přišel jsem totiž na způsob, jak popadnout dech, zastavit se a co nejrychleji se zklidnit. Přiznám se, že někdy mám velké psí roupy a jednoduše na chvilku zapomenu, utíkám, skáču a koušu, jako bych byl plný energie. I když mi takové tempo vydrží jen chvilku, moc rád si ho užívám, než mi dojde, že musím popadnout dech. Panička se o mě vždy bojí a dělá vše proto, aby mě zastavila. Většinou poslechnu, ale občas mě psí zábava pohltí :) Poctivě, ač nerad, baštím léky, které mi panička dává. Za to vám velké díky, že může moje panička čerpat na všechny prášky z této sbírky, a nejen to. Také cesty ke všem doktorům a speciální ňamky. Díky péči mého milovaného okolí jsem šťastný pes a kdo mě nezná, skoro by nevěřil, že něco ve mě není v pořádku. Prý překonávám všechna očekávání :) Se svými rodiči jsem každý den, no, jsem takový jejich mazánek, Amálka je moc trpělivá psí máma a s taťkou vyvádíme různé psí kousky. Dokonce se pravidelně vídám se svou ségrou Agátkou, takže naše psí rodina je vlastně pořád kompletní. Většinu času trávím na zahradě, kde mě fascinují kytičky, čmeláci, naše kuřata a vydržím tohle vše pozorovat velmi dlouho. Kvůli tomu mi někdy říkají Pane profesore :) Mám prostě své tempo a přemýšlím rád
nad nesmrtelností brouka. Tímto zdravím všechny mé dárce a ty, kteří mě neustále podporují a dělají šťastným. Zase se ozvu. Albík
Na světě nejsem moc dlouho, ještě jsem toho moc neodžil a už mám takové starosti, se kterými vás jdu prudit. Chtěl bych vám představit svůj krátký život a všechno, co mě teď čeká.
Budu šťastný, když vás můj příběh osloví a pomůžete mi dát šanci na život. Kde bych teda začal…
Narodil jsem se skvělý rodičům. Když jsem byl u maminky v bříšku, zjistil jsem, že je tam ještě někdo. Byli jsme tam dva. Bylo mi tam dobře, měl jsem tam všechno. A najednou se něco začalo dít a já musel ven. Nebylo to vůbec příjemné, ale řekl jsem si, že jdu dopředu. Tak jsem tedy zabral a začal jsem se posouvat. Byla to teda fuška, byl to stísněný prostor, ne jako v bříšku. A najednou jsem byl někde, kdo ví kde. Byla mi zima, byl jsem celý mokrý a pořád mě někdo olizoval, šťouchal do mě. A tak začal můj život. Zjistil jsem, že tohle je teda ono. Teď jsem se teda narodil. A se mnou ještě moje ségra.
Já jsem tedy Albert a moje sestra je Agáta. A teď nám začal skvělý štěněčí život ve skvělé rodině. Ale moje ségra začala růst rychleji, víc přibírala. I když já jsem taky dobře jedl. To jsem začal zjišťovat, že ji vůbec nestíhám. Musel jsem natahovat čumáček, špatně se mi dýchalo, pořád jsem byl zadýchaný. Najednou jsme začali čím dál tím častěji jezdit k takový paní, která do nás něco píchala. Prý je to paní veteřinářka a dávala mi očkování a čip. K čemu to je, to netuším, ale asi je to dobrý. Já tam najednou začal být častěji než ségra, věnovalo se mi více péče, více pozornosti. Chtěl bych taky paničku víc zlobit, tahat ji rajčata, vyhrabávat hlínu, zakousnout slepici. Ale nestíhám, prostě to neudýchám.
Dneska jsem byla na velkém výletě. Dali mě do košíku, byly tam hračky. Cesta byla dlouhá, dvakrát jsme stavěli, abych se mohl vyčůrat. Když jsme zastavili, čekali tam na mě nějací dva doktoři. Plakal jsem. Otáčeli se mnou, dělali mi rentgen, sono, poslouchali mě, šmatlali na mě. Viděl jsem, že je panička smutná a taky pláče. Na rentgenu mi zjistili pravostrannou kardiomegálii, na echu vrozenou srdeční vadu přesně řečeno stenozu plicnice typu B. Pan doktor paniččce říkal, že ta stenoza je velmi závažná s nějakým tlakovým gradientem 175,6 mmHg. Vím prd, co to znamená, ale paničku to vůbec nepotěšilo.
Co mě tedy v brzké době čeká? 20. 8. 2024 jedu na operaci. Budou mi dělat tzv. balonkovou vulvoloplastiku. Pan doktor říkal paničce, že mi to pomůže snížit tlakový gardient stenozy. Jestli to dobře chápu, možná se mi bude o trochu lépe dýchat a já konečně zakousnu nějakou tu slípku. Po operaci mě určitě nějaká nějaká rekonvalescence, do konce života budu brát léky, budu potřebovat vhodnou stravu a pan doktor od nás bydlí 150 km a tam já musím na kontroly.
Možná se najdou i tací, kteří by řekli, že je to zbytečné mi to šanci dávat, že jsem ještě malý, hloupý a že by mě nechali uspat. Ale ten, kdo se na mě podívá, tak uvidí, že tady chci být. Chci být šťastný jako moje ségra Agáta. Mám přece tu milující rodinu a říkám si, když už jsem zvládnul se na ten svět prodrat, tak si ho chci prostě užít. Prosím pomozte mi zkusit zažít být chvíli bezstarostným štěnětem.
Všem, kteří mi pomůžou slibuju, že nebudu kouřit, nebudu chodit za školu a tuhle šanci využiju naplno.
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
