Moje jméno je Eva Vlčková a jsem z města Kdyně, kam se z života v Praze po téměř 20 letech vracím.
Píše se rok 2018 a začínám tvořit se svou rodinou a přáteli projekt a zhmotňuji si sen o vytvoření Prvorepublikové kavárny. Velká rekonstrukce pronajatého prostoru, spoustu úspor, potu dřiny a odříkání, jak to tak bývá. Ale paráda, jsem nadšená. Naprosto měním obor podnikání, z úspěšné obalové designérky se stává kavárnice. Také jsem mnoho let vedoucí oddílu, který pracuje na dětských táborech. Nikdy jsem se nebála vzít za práci, ale také se nebojím své síly hodně přetáhnout.
V červnu roku 2019 KAVÁRNU ESENCE slavnostně otvírám. Je to krása a říkám si, Evo vydržet 3–5 let, aby se podnik zaběhl. Na podzim roku 2019 přicházím o miminko, které čekám, což byla v mém věku poslední šance, dát život svému potomku. Je mi to líto, snažím se oklepat a jdu dál. Na konci toho roku se mě daří domluvit se s majitelem a koupit celý dům se zahradou, ve kterém se kavárna nachází. Nakládám si.
A tady začínají velké problémy s bolestí zad, problém s pletí, přítel má problém s alkoholem a sázením a zároveň začíná pandemie Covid19. Nikdo neví, co to znamená, co se děje a na jak dlouho. Příšerný čas. V době pandemie vkládám poslední uspořené peníze do splácení hypotéky, energií a všeho možného kolem nabyté nemovitosti.
V roce 2023 se snažím znovu vzkřísit kavárnu k životu, který v podstatě ani nezačal. Po pandemické době podnikat v Gastronomii, a naprosto vycucaná z finančních i fyzických rezerv, je opravdu nad moje síly. Po další návštěvě místní neurologie jsem paní doktorkou odeslána do nemocnice na magnetickou rezonanci a lumbální punkci. Roztroušená skleróza je na světě a chronická Rosacea k tomu. Tzv. po svých do nemocnice a zpátky domů po 12 dnech v závěsu do rámě taťky, že přeci neodjedu na vozíku. Moje pleť je plná boláků a zánětlivých puchýřků. Hodně moc mě mravenčí prsty a celé ruce, nohy brní a jsou v nich křeče, Mám problém udržet tužku a podepsat se, když přerušuji na úřadě živnost. Schvalují mi Biologickou léčbu. V nemocnici bylo hodně času o všem přemýšlet, jaký život jsem žila a žiju, co se mě všechny události snaží říct.
V březnu 2024 dostávám invalidní důchod prvního stupně a zároveň po půl roce druhou dávku Bioléčby. Moje celá rodina a mnoho blízkých přátel mě maximálně podporuje. Vidím, jak je vyčerpávám nejen finančně. V současné době jsem nezaměstnatelná, natož v oborech, které znám. Ale Bioléčba a můj nynější způsob života nese ovoce. Díky Bože! Kontrolní magnetická rezonance to potvrzuje. Myelinové skvrny v mozku i na krční páteři se zmenšují. A působí to i na mravenčení v rukou, které je menší, nohy také víc poslouchají. Pokud to takto zvládnu dál, mohla bych se vrátit k práci obalového designéra alespoň na půl úvazku. Jupí.
Předem vám děkuji.
