V rehabilitačním sanatoriu v Darkově jsem poznala sympatického muže na vozíku s roztroušenou sklerózou. Jmenuje se Petr Juřena a s touto nemocí bojuje od svých 35 let. Nemoc si vybrala svoji daň a Petr v jednu chvíli byl “ležák”. Díky intenzivním rehabilitacím a životnímu optimismu se mu podařilo “dostat se na vozík”. Rehabilitace potřebuje nejlépe 4× ročně, pojišťovna je proplatí maximálně 2×. Protože má také epilepsii nemůže řídit auto, takže vozík je jeho jediný prostředek, díky kterému se může pohybovat. Ten jeho současný mu zapůjčila pojišťovna. “Má hodně najeto” a neustálé opravy motoru a součástí vozíku si Petr hradí samozřejmě sám. Je v plném invalidním důchodu.
Pobyt v tomto sanatoriu mi nechal nahlédnout do těžkého života lidí se zdravotním postižením. A ráda bych Petrovi pomohla. Cílem této sbírky je vybrat finance pro nákup spolehlivého elektrického vozíku. A tím splnit Petrovi jeho sen, ještě jednou v životě zdolat Lysou horu.
