Jste úžasní a do cílové částky nám zbývá necelých 50 000 kč. Dnes se tedy v rámci aktuality půjdeme podívat na Filipu kterou jsem minule zmínila a na to, jak jsem se teď zase z lidí pozvracela.

Ačkoliv jsem vyhlásila omezené fungování a stopku na příjmy alespoň do nového roku, než se dám dohromady, zoufalý telefonát paní mi samozřejmě nedal a tak je tu Filipa. Kočička se zlomenou čelistí, kterou nejspíše někdo nakopnul, protože jiná zranění nikde nemá. Krve v pořádku, sono v pořádku. Aktuálně je na klinice zítra ji čeká operace čelisti. Filipa je jedna z nejhodnějších koček, kterou jsem potkala.

Dnes jsem se spojila s její zachránkyní. Paní je špatně mluvící ruska, která má svou kočku a aktuálně řeší problémy s financemi a bydlením, přesto se jí snažila pomoci. Zjistila jsem, že její majitelka je 94 letá paní, která byla odvezena do ústavu a už se nevrátí no a syn? Na kočky se.e, doslova, jak řekla zachránkyně. Navíc se musí vystěhovat, protože synáček bude dům po mamince, která ještě žije prodávat.  Přátelé, je mi na blití. Jsem ráda, že mám závěť na ty správné lidi, rodina nerodina, u kterých vím, že se o zvířata postarají. Sice nejsou stejné krve, ale mají stejné hodnoty a to je mnohem důležitější. Je mi líto staré paní a doufám, že synovi se to vrátí.

Rozhodli jsme se tedy dělat mrtvého brouka, nahlásit nález Filipi a dále do toho nerýt aby se jí nedej bože ještě něco nestalo, kdybychom chtěli po dotyčném náklady a on kočku zpátky. Protože pokud by za Filipu zaplatil, ze zákona by sme jí museli vrátit a to si jí raději strčím za krk.

Je mi úzko z toho kolik dětí a příbuzných se podobně zachová k mazlíčkům těch po kterých shrábnou peníze a domy. Inu nezbývá než se nespoléhat na to, že rodina by to neudělala a opravdu psát závěti za života s velkým rozmyslem komu. Za Filipu i pomoc všem děkuji! Snad bude jednou lépe…

Jsme za první polovinou a moc děkujeme za podporu! Dnes jsem měla akutní příjem kočičky se zlámanou čelistí, tak dám aktualitu i na ní. Vypadá to, že jí někdo buď velmi silně nakopl nebo něčím praštil. Auto je málo pravděpodobné. :( Asi doplatila na to že je hodná a mazlivá. Strašné co se s lidmi děje. :(

𝗠𝗿𝗻̌𝗸𝗮 – 𝗛𝗮𝗽𝗽𝘆 𝗘𝗻𝗱, 𝗸𝘁𝗲𝗿𝘆́ 𝘀𝗲 𝗻𝗲𝗸𝗼𝗻𝗮𝗹, 𝗮𝗹𝗲 𝗻𝗮𝗱𝗲̌𝗷𝗲, 𝗸𝘁𝗲𝗿𝗮́ 𝘇̌𝗶𝗷𝗲 𝗱𝗮́𝗹.

Ahoj, to jsem zase já, Mrňka. Možná si říkáte, kolik takových jako já už svět viděl… Moc nás nebude, protože nás raději mnohdy utratí než aby nám zkusili pomoci.

A proč?Nepamatuju si, kolikátou operaci mám vlastně za sebou. Třetí? Čtvrtou? Možná pátou? Každá z nich byla kousíček naděje. Každá z nich znamenala další šanci, že budu „jako ostatní“. Ale víte co? Já už vlastně nechci být jako ostatní. Chci jen žít v klidu. Milovaná a šťastná.

Narodila jsem se venku, bez domova, bez jistoty, bez šance. Lidé mě nechtěli. Prý jsem byla divná, postižená. Měla jsem se narodit jen proto, abych hned zmizela ze světa, ale stal se zázrak. Objevila se jedna hodná paní, která mi pomohla. Zanesla až k tetě Terezce, kde jsem poprvé poznala co znamená teplo, plná mistička a laskavé pohlazení.

Narodila jsem se bez zadečku. Bez operace bych nemohla kakat a žít. Pan doktor mi musel řitní otvor „vytvořit“ a povedlo se, ale jen napůl. Zůstala jsem inkontinentní. Ne proto, že bych byla zlobivá nebo líná. Prostě to necítím. Tělo si dělá, co chce. A tak občas někde najdete malý „bobíček“. Já o tom nevím. Ale věřte mi, kdybych mohla, byla bych ta nejčistotnější kočička pod sluncem.

Ani poslední možná operace mě úplně nezachránila a zůstanu inkontinentní. Navždy. Moc jsem se bála, protože si mě určitě jen tak někdo neosvojí, ale teta říkala, že se o mě postará. A víte co? Už nejsem smutná, už se nebojím. Miluju život! Běhám po voliérce, honím mouchy, hraju si s peříčkem a těším se, až teta koupí nové škrabadlo. Směju se, když mi vítr cuchá vousky, a vrním, když se ke mně teta přitulí.

Někdy slyším, jak si lidé špitají: „Taková kočička domov nenajde…“ Ale já věřím, že třeba jednou ano. Třeba někdo uvidí, že život není o dokonalosti, ale o odvaze žít navzdory všemu a do té doby? Mám tetu. Možná už nečekám „happy end“, ale pořád v sobě nosím naději.

A naděje, ta ve mně dýchá, přede a žije dál. Děkuju všem, kdo mi věřili, když to vypadalo, že už není cesty. Děkuju tetám, které to nikdy nevzdaly. Děkuju vám, že čtete tyto řádky a že ve vás možná probudily malý kousek víry, že každý život, i ten „nedokonalý“, stojí za to.

Pomozte prosím tetám, aby i nadále mohli mohli pomáhat kočičkám jako já.

Pac a pusu, Mrňka alias Shittykitty (protože s humorem to jde lépe).

Vážení podporovatelé, jsme za první čtvrtinou a chtěla bych vám ze srdce poděkovat. I když nyní běhám hodně po doktorech, řeším i dvě lokality, kde je potřeba vykastrovat ještě pár kočiček, které přes rekonvalescenci budou v chatkách v zahrádkách kvůli počasí. Samozřejmě stále řeším adopce. Snažím se činnost omezit, ale úplně to hned nejde. :) Bohužel i ta trocha útlumu je znát hlavně přesně na tom, že zatímco faktur přibývá, korunek tolik ne, protože se snažím nesedět po nocích na sociálních sítích. Proto moc děkuji, že nám pomůžete zajistit kočičkám veterinární péči pomocí této sbírky. 

Faust, kocour mezi světy.

Někdy se objeví stvoření, o kterém máte pocit, že není zcela z tohoto světa. Že je z říše za zrcadlem a u nás se ztratil a nedokáže najít cestu zět domů. Seznamte se, FeLV pozitivní Faust.

Poprvé se zjevil jako přízrak v šedém rouchu. Toulal se ulicemi, vyhublý, zraněný, nepolapitelný. Jeho oči zrcadlily příběh, který nikomu říci nemohl. Když se ho lidé pokusili polapit, zmizel. Jako by se rozplynul ve větru. Až o pár týdnů později se vrátil. ještě více pohublý, rozcuchaný, poraněný. Docházely mu síly…

Nakonec se ho podařilo chytit. Bohužel se ukázalo, že má kočičí leukémii (FeLV) a tak zůstal opět sám. Dostal jméno Faust a v léčení, když se uklidnil, začal být mazlivý. Možná až moc. Jenže v jeho nitru se odehrával boj, který nikdo neviděl. Nemoc, bolest, strach. V záchvatu zoufalství několikrát člověka ošklivě napadl. Ale kdo by mu to mohl mít za zlé? Celý život musel bojovat sám a nechápal, že už sám nebude. Že má nás.

Na veterině musel podstoupit operaci zubů, kastraci, léčbu ran. Testy potvrdily FeLV. Nemoc, která mu zavřela brány svobody. Paní, která o něj kdysi měla zájem, si ho už vzít nemohla. Faust tak zůstal u nás a my se staly jeho rodinou.

Po kastraci se jeho rozbouřená duše utišila. Jako by konečně pochopil, že už nemusí bojovat. Dnes je z něj kocour s magickým pohledem. Moudrým, klidným a vděčným. Rád se nechá hladit, když mu to dovolí jeho vlastní démoni. Bojuje s nekvalitní srstí, bere spoustu vitamínů a zůstává pod ochranou těch, kteří mu dali druhou šanci. Přesto doufáme, že jednou najde domov.

Faust. Jméno, které nese dávnou sílu. Kocour, který přežil vlastní temnotu a vrátil se z ní s tichým a čistým srdcem. Věříme, že i starý a nemocný kocour jako on někoho okouzlí. Musíme jen doléčit jeho neduhy. Děkujeme, že mi pomáháte pomáhat. :)