Představení sbírky
Sofinka je 8 leté temperamentní děvčátko, které osud připravil nelehkou cestu. Je to milující duše, která celým srdcem miluje svou rodinu, a vše s životem spojené. Ačkoliv ji stojí v cestě velké překážky, je to naše bojovnice, která nás dennodenně přesvědčuje o tom, co je v životě opravdu důležité. Dodává nám sílu svou statečností, milujícím srdíčkem a dává nám šanci vážit si všech maličkostí v životě. Protože to je to jediné, o co v životě jde.
Sofinka trpí středně těžkou mentální retardací, a svalovou hypotonií. Ve svých 8 letech stále nemluví, nosí plínky, vyžaduje neustálý celodenní dohled a péči. Nerozezná nebezpečí, dává do pusy cizí předměty a například venku při chůzi je nestabilní. Často zakopává, a je nejistá. U Sofči je potřeba neustálá předvídavost a pozornost.
Sofinka Miluje cestování, jídlo, taky miluje vodu, procházky. Proto se ji snažíme plnohodnotně zapojit do veškerého dění světa a přistupovat k ni jako ke zdravému dětátku. Nemám větší přání v životě, než žít v naději, že se jednou vše v dobré obrátí a Sofinka bude moci alespoň trochu žít plnohodnotný život. Delfinoterapie je jedna z nadějí, která nám na této cestě může pomoci. Věříme, že by Sofče mohli v rozvoji delfinoterapie velmi pomoci. Proto bychom chtěli poprosit touto cestou všechny dobré duše o pomoc a budeme neskutečně vděční, pokud se nám, díky vám, podaří delfinoterapie zúčastnit.
Komu pomůžeme?
Náše dcerka Sofinka, dnes už 8 mi leté děvčátko. Narodila se v 37. týdnu císařským řezem. Sofinka byla plánované vymodlené děťátko, o které jsme usilovali nějakou dobu.
Už když jsem Sofinku čekala, neměla jsem úplně hladký průběh těhotenství, bylo rizikové, a lékaři tvrdili, že bude Sofinka menší. Narodila se s váhou 2400 g. Byla hodně drobná, dlouho nezvedala hlavičku, a chodit začala okolo 2,5 roku. Cvičili jsme dlouho Vojtovu metodu, a jezdili po vyšetřeních už od 3 měsíců. Bohužel nám diagnostikovali cca ve 3 letech středně těžkou mentální retardaci, má taky svalovou hypotonii, je celkově nestabilní, ale díky bohu chodí :) ale bohužel vůbec nemluví, pouze vydává zvuky. Venku musí jít neustále za ruku, nemůže být ani na vteřinu bez dozoru, nemá pud sebezáchovy, tudíž by klidně skočila pod auto.
Její dny jsou většinou podobné, doma dělá to samé vesměs pořád dokola, je hodně těžké ji zabavit, jelikož má svůj určitý druh zábavy. Ráda taky kouká na Ordinaci v růžové zahradě, a Policii v akci. To jsou její každodenní rituáli. Neudrží dlouho oční kontakt, hračky jí nebaví, u ničeho dlouho nevydrží, Celý den běhá po bytě. Ráda si hraje že ‘’vaří,,,ráda si zkouší oblečení, a ráda si kreslí ( ale dlouho u toho nevydrží). Nejraději je venku nebo by pořád někde cestovala.
Často dokáže plakat i 2 hodiny. Taky se často bije do hlavy. Je neklidná a vznětlivá. Také stále nosí pleny. Bohužel zatím nijak nedá najevo potřebu. Navštěvujeme psychiatra, neurologii, kardiologii aj. Podle psychologa je na úrovni 1–2 letého dítka.
Myslím si, že to co zná a má ráda, tak to chápe. Miluje cestování, jídlo. Taky je hrozně společenská. Miluje výlety autem, nakupování. Miluje hlavně rodinu, babičky a dědu, a taky brášku, který ji má taky moc rád.
Sofinka má hrozně dobrou paměť. Pozná města, které zná, kde zažila například něco hezkého a podobně. Od té doby, co navštěvuje soukromé rehabilitační centrum + speciální školu začala kývat hlavou, což je u nás velký pokrok. Jsme za to vděčni, jsme vděční za každý pokrok který Sofinka udělá. I když to jde pomaleji. Pořád věříme, že bude jednou alespoň nějak komunikovat. Je srdcervoucí, když vidím, že by mi něco chtěla říct, ale nemůže. Asi nejhorší je pro mě jako pro maminku, když ji něco trápí a já nevím co, protože mi to neřekne ani neukáže. Musím vše odhadnout z řeči těla, nebo skrz svou intuici. Pro každého rodiče je tohle velmi bolestivá a nelehká situace, ve které je třeba mít vždy dostatek sil a především víru a naději v lepší zítřky a budoucnost, protože naděje umírá poslední . Je důležité, že tu mám skvělou rodinu, která je mi oporou snaží se pomáhat jak to jde .
Proto, když jsem slyšela o delfinoterapii, hned mi projela hlavou myšlenka, že tohle potřebujeme, a pokusím se udělat vše, abychom mohli Sofinku k delfínům dostat. Proto jsem se rozhodla požádat o pomoc veřejnost, a dobré duše kreré s námi soucítí a jsou ochotni nám v této cestě pomoci. Z vlastních zdrojů se Sofinka nejspíš k delfínům nikdy moc nebude moci dostat. Jelikož je to velice nákladné. Delfínoterapie je naše šance, naše naděje se posunout vpřed k dalšímu možnému pokroku. Věřím, že by to naší princezně mohlo pomoci. Delfinoterapii nám doporučila i naše lékařka. Tak jako již delfínoterapie pomohla ostatním dětem . Pokud se na nás usměje to štěstí a podaří se nám částku vybrat , budeme Vám neskutečně vděčni. Tak jako ostatní rodiče, kteří to potřebují. Děkujeme za naději.
