Diagnózu dětského autismu s TMR Vojtíšek dostal kolem třetího roku, v době kdy začínal teprve chodit. Řeč je pro něj moc složitá a tak se snažíme ho naučit komunikovat pomocí alternativní komunikace makaton, je to formou fotek na které by se měl naučit ukázat co chce dělat, jíst atp…vyzkoušeli jsme mnoho terapií, ale chvíli trvalo než jsme našli takovou, která by mu vyhovovala a měla nějaký vliv. Momentálně jezdíme pravidelně jednou týdně na senzorickou integraci, hippoterapii a také začal Vojtík chodit do stacionáře (jednou týdně na dvě hodiny),kde mají různé masáže a muzikoterapii. Vývoj syna je velmi pomalý, naším cílem je aby byl šťastný, co nejsamostatnější a aby se dokázal dorozumět. Péče o syna je velmi vyčerpávající, hlavně psychicky…ačkoliv se nechci izolovat, stejně vás diagnóza izoluje. Nemám šanci si popovídat na hřišti s jinými maminkami, protože Vojtíšek musí být neustále pod dohledem, vše strká do pusy a nevydrží na místě, pořád někde pobíhá, zároveň se snažím o interakci. Vojtíšek má tři bratry. Dva už žijí sami a jeden s námi stále bydlí. Ani pro ně to není nejjednodušší, největší vliv to má samozřejmě na syna který s námi bydlí.
Nejhorší bylo, když musel Vojtík na operaci s varletem. Celou dobu tam pobíhal (to dělá když to někde nezná),po operaci, když mi ho dovezli, tak byl tak v šoku a tak vyděšený až mě bolelo u srdce, koukal vystrašeným pohledem a celý byl v křeči. V noci se bál usnout(asi měl strach, aby ho neodvezli), usnul asi až ve dvě ráno. V ten den mi začal i tik v ruce, který má dodnes.
V posledním roce řeším zácpu, od května lehnul a odmítá chodit, navíc začal hodně i marodit. Na velkou chodí jen když spí. Objednala jsem mu probiotika dle exkrementu přímo na míru ,pro představu stáli 9 000 a teď 30 000,dle výsledku je vitalita střev na 9% a to i s tou náročnou dietou. V životě jsem toho tolik nenajezdila a v životě jsem nebyla po doktorech tak často. Pořád hledám co by mu mohlo pomoct jak se zácpou, tak s vývojem, hlavně ať není v tom životě úplně ztracený.
