Psal se rok 2014 a má sestra na rozlučce se svobodou našeho společného kamaráda poznala význam slova láska, poznala Milana. Od samého začátku přeskočila jiskra, která se po seznamovacím výšlapu na Poledník změnila v lásku, jak trám. Začali spolu trávit spoustu času, pořádali společenské akce (sraz aut, masopusty…) a pomáhala mu s jeho starostováním v obci Hnačov. Po 2 letech vztahu koupili pozemek a začali budovat svůj vysněný dům. Milan si dělal téměř vše sám, jen za pomoci rodiny a přátel. Po 3 letech vztahu se rozhodli svůj vztah posunout dále a začali pracovat na miminku, avšak cesta k němu nebyla jednoduchá, ale v květnu roku 2018 se jim narodil synek Hugoušek. Stavba domu pokračovala a v únoru roku 2020 přišla na svět holčička Sárinka. Vnitřek domu byl dokončen na konci listopadu roku 2021 a všichni se těšili na své první Vánoce v novém domě.
Bohužel v polovině prosince roku 2021 šel Milan kvůli bolesti stehna k lékaři, provedli sono a přišla první špatná zpráva o jeho diagnóze. Následovala magnetická rezonance a první vyšetření na Bulovce na ortopedickém oddělení. Nádor ve stehně už částečně zasahoval i do stehenní kosti. Okamžitě byla provedena biopsie a na začátku roku 2022 byla nemoc i pojmenována – synoviální sarkom měkkých tkání. Následovala operace, při které došlo k široké resekci nádoru a okolních tkání, zasažená kost musela být nahrazena jinou kostí. V léčbě bylo pokračování formou chemoterapie a ozařování na začátku léta. Vše se zdálo na dobré cestě, noha se hojila a Milan se postupně vracel zpět do normálního života. Znovu byl zvolen starostou obce Hnačov.
Avšak v listopadu 2022 přišla při banální kontrole další krutá zpráva. Metastaze na plicích a pneumotorax, který se musel okamžitě řešit. Došlo k nasazení biologické léčby. Další Vánoce, které měl trávit se svou rodinou strávil v nemocnici. Po návratu z ní došlo k dalšímu zhoršení stavu. Metastáze se šířily rychleji a rychleji. Na začátku března 2023 došlo k dalšímu zlomu, kdy se součástka v operované noze zlomila a bylo nutné provést výměnu. Operaci přežil, přežil i následnou týdenní rekonvalescenci, ale jeho dechové problémy se zhoršovaly každý den. Každý den od určení diagnózy myslel pozitivně a věřil, že se uzdraví a bude tu pro svou rodinu a kamarády. Nikdy jsem nepoznala člověka, který by takto pozitivně myslel. Přál si, aby mohl odejít z nemocnice domů, což mu bylo dovoleno a v pátek 17. 3. 2023 sanitka nabírá směr domov. Několik hodin po převozu domů umírá ve svém těžce vybudovaném domě v objetí své milované ženy.
Při psaní těchto řádků dokáži těžko skrýt slzy a bolest v srdci. Milana mé sestře bohužel nevrátíme, ale můžeme ji pomoci v jejím dalším životě.
