Představení sbírky
Náš tatínek David (47 let) je pracovitý a obětavý člověk. Pracoval jako lakýrník a vždycky dělal všechno pro to, aby jsme se měli dobře. Rodina pro něj byla vždy na prvním místě.
Je to člověk s velkým srdcem, který žil naplno. Uměl se radovat z obyčejných věcí, užívat si života a hlavně času stráveného s rodinou a blízkými. Pro své nejbližší by se rozdal a vždycky tu byl, když ho někdo potřeboval.
Měl ještě spoustu snů. Nejvíce ze všeho se těšil na chvíli, kdy se jednou stane dědečkem. Vždycky nám říkal, jak moc se těší, až bude rozmazlovat svá vnoučata, trávit s nimi čas a být součástí jejich i našeho života.
Nikdo z nás tehdy netušil, jak rychle se může celý život změnit.
Komu pomůžeme?
Všechno se ale vteřinu po vteřině změnilo 18. května 2026. Táta nastoupil na svou běžnou ranní směnu, v práci ale náhle zkolaboval. Postihly ho těžké křeče a upadl do bezvědomí.
Následoval okamžitý převoz do nemocnice, kde lékaři zjistili krutou diagnózu: masivní subarachnoideální krvácení do mozku způsobené prasklou cévní výdutí (aneurysmatem). Tátův stav byl od samého začátku kritický, na samé hranici mezi životem a smrtí.
Lékaři na neurochirurgii zahájili okamžitý boj o jeho záchranu. Podstoupil akutní endovaskulární operaci (coiling), při které mu výduť uzavřeli. Protože mozek po krvácení masivně otékal a hrozilo jeho nevratné utlačení, museli mu lékaři při další operaci dočasně odebrat část lebeční kosti, aby uvolnili nitrolební tlak.
Touto cestou bychom chtěli z celého srdce poděkovat za záchranu života našeho tatínka neurochirurgům z FN Brno Bohunice, kteří pro něj udělali maximum a bojovali o jeho život.
Táta strávil dlouhé týdny na jednotce intenzivní péče v umělém spánku. V důsledku svého těžkého stavu došlo také k akutnímu respiračnímu selhání. Byl dlouhodobě závislý na umělé plicní ventilaci, prodělal těžký zápal plic, musela mu být provedena tracheostomie (vývod na krku pro dýchání) a v levé ruce se mu vytvořila hluboká krevní sraženina musel bojovat s dalšími závažnými infekčními komplikacemi.
Táta ale ukázal, že má neskutečně tuhý kořínek. Všechny tyto život ohrožující komplikace porazil. Na konci srpna udělal obrovský krok kupředu: otok mozku zcela zmizel a lékaři mu při úspěšné operaci mohli vrátit jeho lebeční kost zpět. Kontrolní CT vyšetření mozku dopadlo uspokojivě.
Aktuálně se táta nachází v zařízení následné intenzivní péče (Chronicare Brno Řečkovice). Otevírá oči, ale jeho vědomí je stále hluboce zastřené. Je v takzvaném stavu bdělého kómatu – mozek se probouzí, ale zatím nedokáže komunikovat, plnit povely a tělo trápí ztuhlost svalů.
Zatímco někteří lékaři jsou skeptičtí a mluví o tom, že už možná nikdy nebude vnímat, my to s ním nevzdáme. Jsme u něj v nemocnici každý boží den. Držíme ho za ruku, mluvíme na něj a bojujeme spolu s ním. Nám nikdo naději nevezme.
Věříme, že tátova cesta tady nekončí a že se nám jednou vrátí. Přejeme si jediné – aby tu s námi jednou mohl být zpátky, jednou vidět naše děti a stát se dědečkem. Je to jeho velký sen, o kterém nám vždycky říkal, a my si ze srdce přejeme, aby se mu jednou mohl splnit.
Moc nám chybí a každý den doufáme, že jednou zase budeme všichni spolu🫂
