Dobrý den, jmenuji se Lucie a brzy mi bude 42 let. I přes všechny těžkosti, které mi osud přinesl, se snažím zůstat veselá a pozitivní. Celý život jsem pracovala ve zdravotnictví a pomáhala druhým. Před téměř třemi lety mi lékaři diagnostikovali rakovinu prsu. Onemocnění je bohužel agresivní, s metastázemi v pokročilém stádiu. Od té doby podstupuji každé tři týdny paliativní chemoterapii s biologickou léčbou.
Lékaři říkají, že u této diagnózy se přibližně 40 % pacientů dožívá maximálně pěti let. Bojuji, jak nejlépe dovedu, ale síly ubývají. Největší obavy nemám z nemoci samotné, ale z toho, co bude s mými dvěma dětmi, až tu nebudu. Ráda bych je finančně zabezpečila, aby nebyly zcela samy a zvládly životní zkoušky s větší jistotou.
Chci, aby na mě děti nevzpomínaly jen jako na maminku, která byla dlouhodobě nemocná, ale jako mámu, která pro ně udělala vše, co bylo v jejích silách. Chtěla bych s nimi ještě něco zažít, dokud mi to zdraví dovolí – výlety, společné chvíle, krásné vzpomínky.
