Jan Vacík: Promiň a děkuju - pomůžete mi s vydáním sbírky básní?

Nikdy jsem neměl ambici vydat sbírku básní, ale světoznámou sci-fi ságu, nebo společenskou satiru ve stylu Vonneguta. Jenže to mi bylo patnáct a zjištění že neumím psát prózu na sebe nenechalo čekat zas tak dlouho. O necelých dvacet let později po vás chci peníze na ty básničky…

Textů pro svoje alter-ego Čtvrt na smrt a další hudební projekty jsem za tu dobu napsal stovky. Další stovky útržků a črtů skončily v šuplících, mobilech utopených v záchodech a roztřískaných na festivalech, nebo na kouscích papíru ve vypraných kapsách.

A tak jsem vzal co se zachovalo a rozhodl se to zvěčnit na papíře. Protože vydat aspoň jednu knížku v životě mi přijde vlastně docela hezký a co mám dělat, když mi ta próza nejde…

Aby to za něco stálo a já se následně nestyděl výsledek označit za sbírku poezie, oslovil jsem kamaráda, básníka Filipa Korytu, aby se ujal role nemilosrdného kata balastu a vaty. Na oplátku jsem mu nabídnul roli producenta jeho chystaného akustického počinu. Musíme si pomáhat.

Filip to vzal zodpovědně a po pár týdnech napsal:
„Tak jsem ti vyhodil 2314 slov“
„A zbylo tam ještě něco?“ ptám se.
„Neboj, zůstala skoro polovina“

Takže když už zůstal koncentrát toho nejlepšího, co ze mě kdy vypadlo, začal jsem přemýšlet, do jakých šatů ty verše obléknout. Zrovna v té době jsme se spřátelili s Filipem Červenkou, fantastickým grafikem, který se naštěstí nenechal přemlouvat moc dlouho. Nakonec se postaral o návrh obálky, ilustrace i sazbu.

Největší část vybraných prostředků spolkne samotná výroba. Nechtěli jsme dělat kompromisy a sbírka tak vyjde na krásném papíru Keyakolour recykl v těžší gramáži. Celý náklad spolkne skoro čtyřicet tisíc.

Další podstatnou část potom pošlu Filipovi Červenkovi. Nad knihou potil krev a inkoust a za tu spoustu práce si rozhodně zaslouží odměnit.

No a zbytek použiju na plnění odměn v podobě nákladů na poštovné, cesťáky a přípravu křtu knihy, na který jste srdečně zváni.