Roční fyzioterapie a ergoterapie pro Nicolase

Předčasné narození velmi nezralého Nicolase, přineslo spoustu dramatických prognóz. Nikdy nebude chodit, nikdy se sám nenají, nikdy vám neřekne máma. Dnes je Nicolasovi 14 let. Má psychomotorickou retardaci, DMO a epilepsii. Má za sebou 15 operací. Díky terapiím v soukromých subjektech je jeho zdravotní stav velmi pozitivní. Chodí s pomocí rehabilitačních pomůcek, sám se nají a říká mi mami. Podpora jeho vývoje je velmi nákladná. V našem případě si za peníze částečné zdraví koupíš. 

Dne 25. 10. 2008, nastal dramatický zlom v našem životě. Ve 25tt se nám narodil syn, nikoliv však podle našich představ, zkušeností nebo vzorů. Byl velice drobný, nezralý, křehký a zranitelný. První dny jsem doufala, že se z toho zlého snu probudím a nadále si budu užívat poklidné těhotenství a těšit se na příchod našeho zdravého a silného miminka. Neustále jsem měla pocit viny a lítosti. Myslela jsem si, že už to nemůže být horší. Omyl, bylo ještě hůř. Jedna komplikace střídala druhou. Vnímala jsem to jako velké utrpení a trápení našeho milovaného chlapečka. Podstupoval jednu operaci za druhou. 

Šest týdnů po porodu jsem mohla malého poprvé pochovat. Posadila jsem se do pohodlného křesla a přitiskla jsem si kilového drobečka na rozbušené srdce. V tomto okamžiku jsem pocítila, jak ohromná a životaschopná bytost se nám narodila. Uvědomila jsem si, kdo je náš syn, Nicolásek.

Ve třech měsících, kdy se nedonošeňátka pomalu připravují na odchod domů, přišla další velká zkouška. Nicoláskův život visel na vlásku. Myslím, že nejhorší pocit, jaký člověk může mít, je bezmoc a beznaděj. Vykřesal se z toho. 

21. 5. 2009 po prodělaných 8 operacích, jsme šli konečně domů, vybavení nepříznivými prognózami. Nikdy nebude chodit, nikdy se sám nenají, nikdy vám neřekne máma.

Teď je Nicoláskovi 14 let, má DMO, epilepsii a za sebou již 15 operací. Nechodí, ke všemu potřebuje asistenci, nemá samé jedničky ani žádné medaile, a přesto rozdává lásku, radost a naději. 

Máme spoustu práce. Intenzivně pracuji na Nickovo fyzické a psychické stránce a on mi to oplácí prací na mé duši. Učí mě trpělivosti, laskavosti, pokory, vděčnosti a dobře snášet příkoří. Je mým životním průvodcem. 

Naše heslo je RADOST.

Peníze využijeme na roční úhradu intenzivní fyzioterapie a ergoterapie v Rehabilitačním Centru na Dvorku v Plzni. 

Zakladatelkou Rehabilitačního Centra na Dvorku je Mgr. Lucie Klánová.

Přikládáme její odkaz:
,,Nicoláska jsem poznala kolem roku 2011, jako malého klučinu, kdy jsem s ním začala pracovat ve své původní ordinaci a začala jsem ho podporovat v jeho pohybovém vývoji. Jeho start do života byl komplikovaný předčasným porodem, díky kterému se potýká s mnoha obtížemi. Vzhledem k jeho houževnatosti, a také obětavosti a
síle jeho maminky, se jeho dovednosti neustále posouvají vpřed.

Je za tím ovšem mnoho práce a úsilí. Péče maminky, jeho rodinné zázemí, spousta finančních prostředků na intenzivní a neustálou terapii, která je pro něj velmi důležitá a posouvá ho vpřed k lezení, k sedu, ke stoji u opory a k co největší soběstačnosti.

Jeho radost při každém pokroku je velmi povzbuzující pro všechny zúčastněné i pro Nicoláska samotného a věřím, že pravidelným cvičením dokáže ještě mnohé." 

Za jakoukoliv vybranou částku předem děkujeme, protože jakákoliv podpora je důkaz, že na to nejsme sami. Čím jsou terapie intenzivnější, tím větší pokroky Nicolas dělá.