Abych se Vám milí dárci trochu představil. Jmenuji se Martínek a je mi 6let. Život se se mnou nemazlil už od malička. Když mi byli 3 měsíce dostal jsem epilepsii jako nežádoucí účinek po očkování. Moje rodina rychle zareagovala a nedala se odbýt a díky tomu jsem nyní bez záchvatů ale bohužel mě to poznamenalo. Přestal jsem se vyvíjet a tak maminka a tatínek začali se mnou navštěvovat rehabilitace po kterých jsem konečně v 11 měsících začal pérovat na kolinkách a v roce jsem se konečně po čtyřech i rozlezl. Co mé rodiče znepokojovalo nejvíc byly mé časté stavy agrese a to že jsem nemluvil a nerozuměl jsem co po mě kdo chce a neslyšel ani na jméno. Vzhledem k tomu, že maminka už měla zkušenosti a podezření začalo se vše řešit s neurologem a později i s dalšími lékaři. Za život jsem si prošel již spousty vyšetřeními ale rodiče jsou vždy se mnou a to mi hodně pomáhá i když maji co dělat jelikož při příchodu do čekárny začínám být agresivni a hodně bojuji, to same i doma. Je to velice namáhavé jelikož mají ještě další dvě děti. Ale oni se nevzdavají a každý den se mnou cvičí něco nového co mě ma posunout dál, ani to jim však nedávám zadarmo a hodně se vztekám a když se mi něco nelíbí nebo nechápu začínám si ubližovata když rodice neprijdou na to co me trapi ubližujii ostatnim. Když mi bylo 18 měsíců padla první diagnóza autismus v té době jsem ještě ani nechodil, to jsem začal až ve svých dvou letech ale nožky mě bolí ještě teď a tak rád jsem v kočárku nebo se nechávám tátou nosit. Vím, že tohle ale nebude na dlouho, jelikož už teď jsem veliký a mám 130cm a 37kg což už se špatně nosí. Na procházky proto ani moc nechodíme byť se rodiče snaží nám ukázat svět moc to neoceňuji.
Když mě maminka chtěla přihlásit do školky nikde mě nechtěli, jelikož jsem stále na plenkách a nedokážu vnímat a jsem agresivní a autoagresivní. Velmi mě mrzí když ubližuji svému bráškovi a rodičům ale oni vědí, že to nedělám schválně a snaží se mě utěšit, někdy se to ale nepodaří úplně a mezitím co mám svůj záchvat, tak ubližuji a rozbíjím věci. Teď ve svých 6 letech už mám diagnózy všechny a maminka může řešit veškeré potřebné kroky, proto aby mi pomohla ještě víc, jelikož doteď vše hradili a sháněli s tatínkem sami. Proto bych vás chtěl poprosit o pomoc pro mě a me rodiče. Teď už nechám aby vám o mě něco řekla maminka.
Diagnózy Martinka:
Dětský autismus
Středně těžká mentální retardace
Vývojová dysfazie receptivni, expresivní
Mírné eretismy, agresivita, autoagresivita
Sociální fobie
Adhd
Epilepsie
Martínek se velice boji lidi, proto je těžké s ním kamkoliv jít. Nemá rád hluk a hračky které hrají proto se snažíme i pro nejmladšího syna volit hračky, které jsou spíše dřevěné a nedráždí Martínka. Nosí protihluková sluchátka, aby zvládl aspoň procházky. Bez synů jsme nikdy nebyli sami. Martínek potřebuje péči 24/7 je neverbální a na plenkách. Nikdy nevíme, co zrovna vyvede. V této chvíli začal navštěvovat speciální školku kde nám hodně pomáhají a syn je tam velice rád za což jsme velice vděční. Doma musíme mít zamklé dveře a v oknech nemáme kliky jelikož nechápe nebezpečí a je schopný utéct nebo vyskočit z okna. To same kdyz jdeme ven tak by nejradeji skákal pod auta. Nechápe zimu a teplo proto musíme hlídat aby byl oblečený správně. Oblékáme a krmíme ho také my, to samé hygiena nemá rád když se umývá a na takové stříhání nehtů nás musí být víc aby jsme ho udrželi. Nezvládne sám vůbec nic. Hodně si ubližuje, takže další důvod, aby byl stále někdo u něj. Než jsme měli děti říkali jsme, že pro své děti chceme vše, to samé si říkáme i dnes jen je obtížné to splnit a moc nás to mrzí.
Přála bych si aby jsme jim mohli ukázat moře to bez speciální autosedačky, která by Martínka držela na místě není bohužel možné jelikož v autě je hodně agresivní a napadá za jízdy ostatní a obyčejný pás nesnese a rozepíná ho. Také je na klasickou sedačku už velký a 5 bodový pás je pouze do 15kg váhy, což Martínek již dlouho nesplňuje.
Nikdy jsme o nic nežádali ale občas už sami nevíme kudy jít, abychom pomohli, jak našemu synovi, tak nám.
