Vůz pro Dáju a Miriho

Ahoj, jmenuji se Dája a je mi 19 let. Ve čtyřech letech mi diagnostikovali myopatii pletencových svalů (postupné ochabování svalstva). Dlouho jsem zvládala chodit, ale kvůli této nemoci jsem bývala často unavená, což mi chůzi znemožňovalo. Mezi další obtíže patřilo i to, že jsem při chůzi kvůli ochabování svalů padala na zem. Život se sem mnou moc nemazlil, na růžích jsem rozhodně ustláno neměla. Když mi bylo 12, trávila jsem léto u babičky, kde jsem ošklivě spadla na levou nohu. Ten den si pamatuji, jako by to bylo včera. Co nejrychleji jsme přijeli do nemocnice, kde mi bylo řečeno, že mám nalomenou kost. Tehdy to bylo naposledy, kdy jsem se postavila a chodila bez jakékoliv pomoci či opory. Už je to sedm let, co se pohybuji z velké části na elektrickém vozíku. I přesto jsem to ale nevzdala, a snažím se žít vcelku normální a běžný život jako každý jiný.

Žiji se svým přítelem Mirim, který je též handicapovaný. Úraz, který se mu stal ještě v teenagerském věku, ho upoutal na mechanický vozík (má přerušenou míchu).  Jsme si navzájem oporou. Poznali jsme se na Obchodní akademii v Janských Lázních, která je určena lidem s jakýmkoliv postižením, převážně ale funguje pro ty s fyzickým znevýhodněním. Naše škola je plně bezbariérová a jejím cílem je nám ukázat, že i přes naše postižení náš život nijak nekončí ba naopak.

Oba dva jsme tedy ještě studenti, kteří jsou v prvním ročníku pětiletého oboru. Žijeme v Děčíně, kde máme nově zrekonstruovaný byt, jenž je zcela bezbariérový a uzpůsobený tak, abychom se mohli úplně osamostatnit. Velkým problémem pro nás však je, že škola, kterou navštěvujeme, se nachází cca 164 km od našeho domova.  Ještě horší ale pro nás je, že v minulém školním roce bylo rozhodnuto, že kvůli zdražujícím se energiím už nebudeme moci zůstávat přes víkend na internátu. Přišli jsme tak o privilegium, které na ostatních obyčejných, běžných školách neměli. Každou neděli tedy přijíždíme do školy a v pátek se vracíme domů. Cesty jsou dlouhé a náročné, nejen pro nás, ale i pro auto. Před pár lety přítel koupil ojeté vozidlo Škoda Superb. Toto auto nám už několik měsíců ztěžuje život. Jeho opravy nás totiž stály nemalé peníze. Úspory nám došly, proto potřebujeme nové auto, které nám vydrží na několik dalších let. 

Tento vůz by nám byl hlavně velkou pomocí na cestě k osamostatnění se. Především by byl upraven tak, abychom nastupování a vystupování z vozu zvládali bez cizí pomoci.

Peníze ze sbírky budou použity na nákup prostorného a nízkého nového automobilu. Část peněz by se též použila na následnou úpravu ručního řízení.

Pokud by nebylo možné tuto částku vybrat museli bychom koupit ojetý automobil stejného typu. Což doufáme že tato varianta nás mine.

Budeme velmi vděčni za pomoc při shánění zbývající částky.

Mějte se fajn.

Dája a Miri.