Moje máma, Markéta Pavleje, je nejsilnější žena, jakou znám. Asi před rokem a půl udělala krok do neznáma, prodala všechno a rozhodla se začít znovu v jiné zemi, aby vytvořila budoucnost pro naši rodinu a splnila si svůj životní sen – vybudovat farmu a domov, kde budeme blízko přírodě i zvířatům.
S tímto krokem přišlo mnoho složitých situací, přesto ale máma vždy upřednostnila mě a mé bratry, naše vzdělání a naši radost. Na farmě se postupně starala o koně, psy, kočky i slepice a snažila se vše budovat vlastníma rukama. Také adoptovala několik zvířat.
Posledních sedm týdnů jsme se věnovaly pouze odklízení bahna, škod a odvážení odpadu a snažily se zachránit alespoň drobnosti s citovou hodnotou. Koně jsou momentálně přestěhovaní, dokud to u nás nebude bezpečné a neopravíme ohrady a přívod vody a energie.
S fyzickou prací, praním prádla i zapůjčením auta nám pomohlo mnoho přátel, za což jsme nesmírně vděčné. Máma se ale zatím nemohla vrátit ke své práci naplno, protože nás zasáhla jedna povodeň za druhou.
