Povodně 2024 – Rodina Hermová

Představení sbírky

Ahoj, jmenuji se Adéla, je mi 13 let a ráda bych vám chtěla říct svůj příběh.

Od svých čtyř let do osmi let jsem byla v dětském domově, z kterého jsi mě vzala do pěstounské péče teta Romana Hermová. Teta mi dala zázemí, pocit bezpečí a hodně lásky. 4 roky jako hostitelská péče nás navštěvovali mé dvě nejlepší kamarádky z dětského domova. Od prázdnin jsou u nás už nastalo. Teta se strejdou nám všem dali zázemí a lásku. Po dvou letech nás bohužel strejda opustil a zůstali jsme tak samy holky, ale i tak jsme se stále měly dobře, i když jsme měly jenom tetu.

Dne 14. září se nám obrátil život vzhůru nohama z důvodu vyhlášené evakuace kvůli povodním. Evakuovaly jsme se k staršímu nevlastnímu bráchovi, kde jsme do teď. Dne 15. září jsme se jely ještě podívat domů, kde nás už policie nechtěla pustit, ale nakonec nás pustili jenom na pět minut, stihli jsme si vzít jenom učebnice a pár dalších věcí. Odjely jsme zpět k nevlastnímu bráchovi a věřily jsme, že se nic nestane a budeme se moct vrátit za dva dny domů. Ale mýlily jsme se. V noci z 15. na 16. září se přes povodňové hráze přelila řeka Odra a Opava a zatopilo to celý náš dům až po střechu. Náš dům byl pod vodou 10 dní. Po 10 dnech byl povolen vstup do postiženích oblastí. Hned jsme se tam jely podívat a ten pohled nebyl hezký. Povodeň nám vzala vše, kde jsme se cítily bezpečně. Povodeň nám rozbila okna, spadl nám strop a také mi zničila kytaru, na kterou jsem 3 roky ráda hrála. Prostě nám povodeň zničila vše. Druhý den jsme začaly všechno vyklízet, po tom, co jsme měly vše vyklizené, přijel pán statik, který nám řekl, že se dům musí zbourat z důvodu bezpečnosti. Náš barák byl dřevostavba. Poté, co nám řekl pan statik, že se dům musí zbourat, tak jsme se začali s holkami bát, že budeme muset jít zpět do dětského domova. Ale máme tak úžasnou tetu, že zařídila všechno tak, abychom zůstali s ní. Obec nám pořídila náhradní byt. Snažíme se začít nový život.

Děkuji za to, že jste si přečetli můj příběh,

Adéla