Začalo to před 3 lety kdy jsem měla velké bolesti podbřišku, na pohotovosti byl verdikt ten nejhorší jaký mohl být…dostavte se v pondělí na onkologii…hlavou mi proběhl celý život, vždyť mám malé dítě, nemůže to být pravda. Bohužel byla…karcinom nebyl nejen na čípku, ale i v uzlinách, začala tedy náročná a vysilující léčba…jak psychicky, tak fyzicky…už první léčba byl vlastně pokus, buď to vyjde nebo ne, ozařovali mi dvě pole, kdy standartně se ozařuje jen jedno, takže pro tělo obrovská zátěž, do toho chemoterapie…hned po první dávce mi vypadaly vlasy. To se pak opakovalo ještě dvakrát takže jsem bez vlasu už rok a půl .Tohle peklo trvalo 3 roky v nemocnici více než doma. Jednoho dne jsem dostala schválení na biologickou léčbu, vkládala jsem do ní všechnu naději…bohužel po roce mi začala spíše škodit než pomáhat a v tu dobu to přišlo… bohužel už pro mě není léčba a jsou dvě možnosti…buď půjdu rovnou do nějakého zařízení nebo budou dojíždět ke mě domů. Samozřejmě, že jsem zvolila druhou variantu, každá minuta s dcerkou je pro mě dar, který už se nemusí opakovat. Zatím naštěstí ještě vnímám, v rámci bytu či malou procházku zvládnu, ale to se může změnit z minuty na minutu. Do toho všeho jsou komplikace jako trombóza, oboustranná embolie atd.
