Představení sbírky
Honzík je sedmiletý chlapec ze Středních Čech. Narodil se jako zcela zdravé miminko a první měsíce jeho života probíhaly naprosto normálně. Kolem 18. měsíce se však jeho vývoj téměř zastavil. Rodiče si začali všímat varovných signálů – Honzík jako by zapomněl vše, co se dosud naučil. Přestal žvatlat, ukazovat, stal se velmi neklidným a začal trpět vážnými poruchami spánku. Často se probouzel kolem druhé hodiny ráno a znovu usínal až kolem šesté. To bylo velmi náročné jak pro něj, tak pro oba jeho rodiče.
Přesto Honzík zůstal nesmírně milým a společenským dítětem, které rádo tráví čas s ostatními dětmi. Docházel do školky a nyní zvládá navštěvovat první třídu speciální základní školy.
Nejnáročnější částí péče o Honzíka však je to, že vůbec nemluví. Nepoužije jediné slovo. Rodiče se snaží ze všech sil – chodí s ním na logopedii, absolvoval léčebnou kúru v hyperbarické komoře a každý den s ním intenzivně cvičí. Bohužel, ani přes veškerou snahu Honzík zatím nevyslovil žádné slovo. Jeho maminka a tatínek se s ním naučili komunikovat po svém, v rámci možností. I tak ale dochází ke každodenním komunikačním potížím – porozumět Honzíkovi je nesmírně těžké. A právě to často vede k velké frustraci a několikrát denně také k silným záchvatům, které doprovází i výrazná autoagresivita.
Zcela největším problémem je ale situace, kdy Honzíka něco bolí. Nedokáže říct co, a to často vede k obrovskému utrpení. V minulosti například několik týdnů trpěl silnými bolestmi zubů – bez ustání plakal, protože nedokázal sdělit, co ho trápí. Než se na příčinu přišlo, prožil si opravdu těžké chvíle. Představte si tu dobře známou bolest zubů – a teď si představte, že o ní nedokážete nikomu říct. Jen tiše trpíte.
Komu pomůžeme?
Autismus je v současné době nevyléčitelná porucha. Existují však způsoby, jak výrazně zlepšit kvalitu života jak samotných pacientů, tak jejich pečujících. Honzík má možnost podstoupit léčbu pomocí aplikace kmenových buněk na klinice Swiss Medica v srbském Bělehradě. Tato léčba by mu mohla pomoci začít používat první slova – a třeba tak splnit jeho rodičům malý, ale zásadní sen: aby jim dokázal říct, co ho bolí. Nebo si jen sám říct o jídlo, pití či oblíbenou hračku.
Kromě zlepšení komunikačních dovedností by se díky léčbě mohla zvýšit i jeho celková vnímavost a kvalita života – například tím, že by se naučil používat toaletu a již nemusel nosit pleny. Podle učitelek ve škole je Honzík velmi inteligentní chlapec, který bohužel nedokáže projevit, co se v něm skrývá. A právě v tom by mu léčba mohla významně pomoci – dát mu prostor, aby konečně mohl ukázat, jaký skutečně je.
Tato naděje je však spojena s obrovskými náklady. Léčba není nikterak hrazena z veřejného zdravotního systému a i přesto, že oba rodiče pracují na plný úvazek a svůj volný čas bez výjimky věnují péči o Honzíka, je pro ně momentálně nemožné tuto léčbu financovat bez pomoci druhých.
