Honzík je sedmiletý chlapec ze Středních Čech. Narodil se jako zcela zdravé miminko a první měsíce jeho života probíhaly naprosto normálně. Kolem 18. měsíce se však jeho vývoj téměř zastavil. Rodiče si začali všímat varovných signálů – Honzík jako by zapomněl vše, co se dosud naučil. Přestal žvatlat, ukazovat, stal se velmi neklidným a začal trpět vážnými poruchami spánku. Často se probouzel kolem druhé hodiny ráno a znovu usínal až kolem šesté. To bylo velmi náročné jak pro něj, tak pro oba jeho rodiče.
Přesto Honzík zůstal nesmírně milým a společenským dítětem, které rádo tráví čas s ostatními dětmi. Docházel do školky a nyní zvládá navštěvovat první třídu speciální základní školy.
Nejnáročnější částí péče o Honzíka však je to, že vůbec nemluví. Nepoužije jediné slovo. Rodiče se snaží ze všech sil – chodí s ním na logopedii, absolvoval léčebnou kúru v hyperbarické komoře a každý den s ním intenzivně cvičí. Bohužel, ani přes veškerou snahu Honzík zatím nevyslovil žádné slovo. Jeho maminka a tatínek se s ním naučili komunikovat po svém, v rámci možností. I tak ale dochází ke každodenním komunikačním potížím – porozumět Honzíkovi je nesmírně těžké. A právě to často vede k velké frustraci a několikrát denně také k silným záchvatům, které doprovází i výrazná autoagresivita.
Zcela největším problémem je ale situace, kdy Honzíka něco bolí. Nedokáže říct co, a to často vede k obrovskému utrpení. V minulosti například několik týdnů trpěl silnými bolestmi zubů – bez ustání plakal, protože nedokázal sdělit, co ho trápí. Než se na příčinu přišlo, prožil si opravdu těžké chvíle. Představte si tu dobře známou bolest zubů – a teď si představte, že o ní nedokážete nikomu říct. Jen tiše trpíte.
