Představení sbírky
Tatínek pětileté holčičky skončil po mozkové příhodě ochrnutý.
Jmenuji se Lenka Bidovská (37), můj manžel Pepa (42) a naše dcerka Natálka (5).
V červenci 2021 se celé naší rodině změnil život. Můj manžel Pepa utrpěl v noci ve spánku obrovské krvácení do mozku. Jelikož přestal úplně komunikovat, tak jsem vůbec netušila, co se s ním děje. Pepa nebyl nikdy předtím nemocný. Poslední týden si stěžoval na bolesti hlavy, ale jelikož byl 11. 7. 2021 po druhém očkování na covid, tak jsme tu bolest hlavy přikláněli právě očkování, však dne 16. 7. 2021 se nám stal osudným. Pepovi ve spánku praskla céva a začal krvácet do mozku, přestal komunikovat, upadl na zem a už se nezvednul, protože rázem ochrnul na polovinu těla, přestala fungovat celá pravá polovina těla, jak noha, ruka, pravá strana obličeje, ale také pravá plíce, Pepa nedokázal sám dýchat, po příjezdu do nemocnice ho museli intubovat. Po CT vyšetření byl závěr lékařů takový, že vzhledem k rozsáhlému poškození mozku není operace možná, prognóza infaustní, což znamená, že onemocnění nelze vyléčit a skončí úmrtím. Nikdy nezapomenu na tyto okamžiky strachu, kdy jsem se tolik bála, že přijdu o nejbližšího člověka na světě a že naše tehdy 4 léta dcera přijde o svého milovaného tatínka. Pepa ležel dlouhé týdny v umělém spánku, mezi tím ho převezli z ARA v Chomutově na oddělení NIP v Ostrově a čekali jsme dál, zda se Pepa probudí a v jakém stavu, jestli nás bude poznávat, jestli si bude uvědomovat dění kolem sebe, jak na tom bude s pamětí, zda bude moct mluvit atd. Obavy a strach byly obrovské a hlavně jsme stále neměli vyhráno, že to přežije. Ale on se probral a jeho stav se začal po malých krůčkách lepšit.
Komu pomůžeme?
Pepa je velký bojovník, strávil půl roku v nemocnici, byl připojený na dýchací přístroj, kdy mu museli trubici zavést otvorem do krku (tzv.tracheostomie), kvůli které i když byl při vědomí, tak nemohl mluvit a nadále jsme museli čekat, jak na tom bude s řečí. Po skončení potřeby plicní ventilace se pak učil znovu mluvit, protože mozek to zapomněl. Po půl roce v nemocnici jsem se rozhodla vzít si Pepu domů a dát mu zase smysl života, i když se nemohl hýbat, nezvládl se tenkrát sám ani přemístit z postele na invalidní vozík kvůli ochrnutí pravé poloviny těla, proto jsem musela opustit svoji práci, abych se o Pepu mohla denně starat a abychom byli opět všichni tři spolu. Prosím podpořte Pepu, s kterým jsme si dne 1. 7. 2022 po dlouhých společných letech řekli své ANO a i když byl Pepa v náš velký den na invalidním vozíčku a stále se bez něj neobejde, protože na nohy se zatím nedokáže postavit. Přesto stále nepřestávám věřit, že příští rok, na naše první výročí svatby, tomu bude jinak a hybnost se u něj také zlepší. Ovšem má před sebou dlouhou cestu rehabilitací a terapií, která je finančně náročná. Jsme ale rozhodnutí bojovat i nadále.
