Jmenuji se Lilianka Žochová a 25. října oslavím své třetí narozeniny. V březnu se ze mě stala velká sestřička a do naší rodiny přibyla malá Bibianka, kterou s maminkou a tatínkem moc miluji. Moje nemoc přišla jako blesk z čistého nebe téměř ze dne na den. Nejprve jsem měla pár dní teploty, ale ty jsem zvládala s úsměvem a nikdo ani netušil, co nás za pár dní bude čekat. Pak mě začaly bolet nožičky a po těle se objevovaly modřiny. Musela jsem být hospitalizovaná na hemato-onkologickém oddělení dětské kliniky ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Tam se za pár dní moji rodiče dozvěděli tu bolestnou zprávu.
V nemocnici se mnou byl můj tatínek, protože maminka se musela doma starat o moji malinkou sestřičku, která měla v té době teprve 2 měsíce. Moc ji bolelo, že nemůže být v nemocnici se mnou. Mám za sebou měsíční hospitalizaci a nyní dojíždíme několikrát týdně s tatínkem na chemoterapie a různá vyšetření do nemocnice. Bohužel jsem musela být kvůli zhoršení zdravotního stavu již několikrát znovu hospitalizovaná. Moje maminka za mnou každý den hospitalizace do nemocnice jezdí, ale sestřička bohužel nemůže. Ještě je před námi dlouhá cesta, ale já jsem veliká bojovnice, co se nevzdává a tu zákeřnou nemoc přeperu. Moc se těším, až nastoupím do školky a budu si moci hrát se svými kamarády.
Maminka je doma na mateřské s mladší sestřičkou a ani tatínek nemůže chodit do práce a je doma s námi, z důvodu častého dojíždění k ambulantní léčbě, občasným hospitalizacím a vysokému riziku nákazy v práci. Z tohoto důvodu k nám na návštěvu nemůže ani moje babička s dědečkem ani moji kamarádi.
Ještě před tím, než jsem onemocněla, jsme začali stavět náš vysněný domeček. Pokud se vybere dost peněz, použijí je rodiče na vybavení mého nového pokojíčku a k zakoupení všech věcí, které nám pomůžou udržet bezinfekční prostředí, které je pro mě teď tolik důležité.
