Představení sbírky
Ahoj, jmenuji se David,
je mi 45 let, prodělal jsem těžkou mozkovou mrtvici, mám dvě děti, milující ženu a dva psy. Celý život procházím s duchem sportovce. Od svých 3 let jsem se věnoval hokeji a od svých 18 let jsem se začal věnovat thai boxu a posilovně až do chvíle, než se mi 30. 6. 2022 obrátil život vzhůru nohama. V ten osudný den jsem s manželkou pokládal nový koberec, při čemž se mi udělalo velmi špatně, začal jsem se potit, bylo mi na zvracení a strašně mě rozbolela hlava. Padl jsem na sedačku s nepříjemným zásahem tlaku do spánku, v tu chvíli manželka zavolala záchrannou službu. Během doby, než přijeli mi padl koutek a oči se mi sklížily ke kořenu nosu, postupně zavřeli a nedokázal jsem hnout žádnou částí těla a dál už si vůbec nic nepamatuji. Záchranná služba mě odvezla do ÚVN Střešovice ARO, kde jsem byl přes týden v kómatu, do kterého jsem pak znovu dvakrát spadl. Prodělal jsem pět operací mozku. Po probuzení z kómatu mi museli zavést tracheostomii a v implantovat šant mozkem do komory břišní, jelikož můj mozek není schopen sám odvádět mozkomíšní mok. Vyživován jsem byl hadičkou přes dutinu nosní, kterou mi po čase vyndali a místo toho mi zavedli PEG přímo do žaludku, kterým jsem byl vyživován, jelikož můj smysl polykání byl poškozený. Bohužel polykací smysl nebyl jediný, který byl poškozený, byl to i zrak, řeč, chůze, rovnováha, levá ruka a porucha myšlení. Manželka s dcerami mě chodili navštěvovat každý den od samého začátku, což pro mě bylo velkým hnacím motorem, i když jsem jim to neměl jak říct. Následně mě převezli na JIP do Fakultní Thomayerovi nemocnice, kde se můj stav zhoršil, ale já bojoval dál. Žena mi každý den rehabilitovala mimické svaly, masírovala tělo a to mi pomohlo se dostat na takový zdravotní stav, abych mohl být převezen dále. Po měsíci a půl ve Fakultní Thomayerovi nemocnici jsem byl převezen na tři měsíce do Rehabilitačního ústavu Kladruby. Tam pro mě začal úplně nový život. Každý den se mi tam věnoval skvělý tým fyzioterapeutů, logoped a psycholog. Udělal jsem tam nesmírné pokroky, kdy jsem po dvou měsících začal pomalu mluvit a po dvou a půl měsících jsem si po půl roce mohl dát normální jídlo, i oči se trochu zlepšily, ale chůze je ještě velmi nestabilní, a proto i po propuštění musím dál navštěvovat fyzioterapeuty a logopeda. Chtěl bych Vás moc poprosit o pomoc vybrat na nové auto pro mou manželku, aby mě mohla dovážet na všechny potřebné rehabilitace a já mohl svůj život posunout zase o něco dál.
