Naše babičky, dědečkové a blízcí, kteří už nemají to štěstí být plně mobilní, čelí denně těžkostem, které si mnozí z nás nedokážou ani představit. Ve chvíli, kdy je jejich zdraví křehké a potřeba lékařské péče nezbytná, jsou často odkázáni na čekání – čekání na sanitu, která je může dopravit k lékaři. Čekání, které může trvat hodiny.
Senioři upoutaní na invalidní vozík, ale i ti, kteří se ještě dokážou pohybovat s pomocí chodítka nebo hole, jsou odkázáni na pomoc druhých. Kdykoli potřebují navštívit lékaře, ocitají se v pasti dlouhých čekacích dob. Nemohou se volně rozhodnout, kdy odejdou a kdy se vrátí. Sanita má svá pravidla, svá omezení. A v době, kdy trpí bolestmi nebo je jim zle, je toto čekání dalším zbytečným traumatem.
