Představte si, že jste osoba s postižením a jediný člověk, který se o vás stará, najednou nemůže. Kam půjdete? Kdo nám pomůže?
Tuhle otázku si musí klást každý člověk s těžkým handicapem a jeho rodina.
Kdo jsem a proč to dělám?
Jmenuji se Petr Zeman, je mi přes padesát, pocházím z Vrchlabí. Už třicet let jsem na vozíku, jsem kvadruplegik, nesoběstačný a potřebuji nepřetržitý dohled 24 hodin denně. Jsem také zakladatel Nadačního fondu 414, jehož cílem je vybudovat trvale udržitelný model nepřetržité péče.
Věřím v pomoc druhých. Věřím, že pomoc a služba mohou být to největší, to nejcennější! Mně pomáhat dává smysl, proto do tohoto projektu vkládám veškerou svou energii, čas i prostředky.
Spolu s vámi chceme vytvořit dům pro dospělé osoby s handicapem, kde by mohli žít spolu se svými rodinami, přáteli, blízkými a těmi, kdo jim chtějí pomáhat.
Můj příběh
Jedinou osobou, která se o mě a o moji starší sestru Šárku starala, byla a stále je naše maminka.
Šárka má dětskou mozkovou obrnu (DMO), je hluchoněmá, ochrnutá, nesvéprávná a také na vozíku.
Mamince už je dnes 77 let. Když ji zasáhly zdravotní problémy, ocitli jsme se ze dne na den se sestrou úplně bez pomoci.
Právě tato zkušenost mě vede k tomu, abych vybudoval místo, které se o podobné situace postará.
