Dobrý den, jsem Simonka. Je mi pět let a umím spoustu věcí. Umím počítat do dvaceti, umím abecedu, tvary a barvy pro mě nejsou problém, teď se ve školce učíme roční období, měsíce v roce a dny v týdnu. Moc mě to všechno baví, ale jedna věc mě moc trápí. Často nerozumím, co mi maminka nebo paní učitelka ve školce říkají. Slyším dobře, ale nerozumím. A tak mám od malička problém se zorientovat, co se vlastně kolem mě děje, nerozumím, co mě čeká, co budeme dělat, kam půjdeme a proč. Často se proto zlobím a bojím. A protože nerozumím, nedokážu ani správně opakovat a kvůli tomu často komolím slova. Třeba paní učitelce říkám paní otočková a mám spoustu problémů s vyslovením slov, tvořením jednoduchých vět a také časováním a skloňováním. Vykám nebo používám množné číslo, používám špatné předložky nebo je, a to nejčastěji, nepoužívám vůbec. Moje problémy se začaly projevovat kolem druhého roku, kdy jsem nijak zvlášť nenapodobovala zvuky, slova ani neukazovala, byla jsem hodně bojácná a od maminky jsem nechtěla udělat ani krok. S maminkou jsme navštívili psychologa, postupně potom logopeda, neurologa, ORL. Paní psycholožka říkala, že se bude jednat nejspíš o nějakou formu vývojové disfázie, neurolog měl podezření na nějakou formu autismu, ale konečnou diagnóza byla stanovena před pátým rokem na měsíčním docházkovém pobytu na rehabilitace v denním stacionáři Foniatrické kliniky VFN v Praze. Tam se mi věnovali denně odborníci z oblasti logopedie a zjistili mi receptivní vývojovou disfázii, která se projevuje právě problémy v oblasti porozumění, a to z důvodu nedostatku v centrálním sluchovém zpracování. Měsíční docházení do stacionáře VFN v Praze mi moc pomohlo. Začala jsem o dost lépe mluvit a konečně tvořit i krátké věty a také se odhalila pravá příčina mých problémů. Přesto že slyším dobře, nerozumím. Jako bych byla v cizí zemi a pořád se nemohla zorientovat. Z toho také plynul můj strach být kdekoli bez maminky, i když jsem měla být s jinými členy rodiny. Jak rostu, získávám jistotu a vše se zdá být lepší, ale stále nerozumím. Ve školce často nevím, co se bude dělat a proč. Mamince nerozumím, když se mě třeba zeptá, co bylo k obědu nebo co jsem dělala ve školce. Nerozumím obecným pojmům, které si nemohu spojit s něčím hmotným, co je vidět. Prý budu mít nejspíš problémy se čtením a učením. Pro děti se stejným postižením existuje dneska mnoho terapií, které ale bohužel nehradí veřejné zdravotní pojištění. Jsou to terapie, které zlepšují centrální sluchové zpracování a rozvíjí další klíčové schopnosti, nezbytné pro správné porozumění a učení. Maminka se mnou zůstala sama, a přesto že pracuje a dělá vše pro to, aby mi nic nechybělo, bojí se utratit rezervu, kterou má pro případ ztráty zaměstnání, nemoci nebo jiných náhlých finančních výdajů a potřebovaly bychom na moje terapie přispět.
