Do Kolumbie jsme původně přijeli v roce 2010 jen na krátkou návštěvu. Po příjezdu mi tehdejší manžel oznámil, že kvůli právním problémům nemůže zemi opustit. Já jsem zůstala kvůli dětem – ale velmi brzy jsem začala mít pocit, že jsem se ocitla v pasti. Děti byly zapsané v kolumbijském systému a bez souhlasu otce nemohly ze země vycestovat. Postupem času jsem ztratila jak ekonomickou samostatnost, tak právní jistoty – cítila jsem se izolovaná, pod kontrolou a dlouhodobě vystavovaná psychickému i fyzickému nátlaku.
I přesto jsem se snažila vytrvat – pracovala jsem, pomáhala s rodinným podnikáním, starala se o děti. Dnes ale nemám žádné zázemí ani prostředky. Po smrti mojí maminky v roce 2024 v Česku nemáme nikoho, kdo by nám mohl pomoci. Jsme v rozvodovém řízení a čekáme na vypořádání majetku, který v současnosti ovládá bývalý partner. Děti navíc čelí dlouhodobému napětí a psychickému tlaku – jejich otec se je podle mého názoru snaží manipulovat a obracet proti mně.
Moji starší synové, Sebastián (16) a Joshua (19), jsou už přes půl roku mimo vzdělávání – školné je pro nás nedostupné a prostředky na běžné aktivity chybí. Nejmladší Chris (10) kvůli aktuální situaci školní docházku přerušil. Většinu času tráví doma, nejen kvůli tropickému klimatu, ale i kvůli obavám o bezpečnost v ulicích.
