Komu pomůžeme?

Aneb, jak jsem ke Kimince přišla…

Před několika lety jsem si přivezla své vytoužené štěně dobrmánka, jmenovala se Arléne. Většinu našeho volného času jsme trávily na procházkách, výletech i na soutěžích… Na našich procházkách kolem místní řeky jsme potkávaly takovového „malého uřvaného a agresiního psíka“ s jeho páníkem. Nijak jsme si jich ale nevšímaly.

Jednou jsem vyrazila na procházku sama. Potkala jsem opět toho „uštěkance“ a páníček, teď už vím, že se jmenuje Petr, se mě ptal, kde mám svého psíka psíka.

Jako blesk z čistého nebe jsem si vyslechla diagnózu, kdy mi lékaři na klinice v Olomouci řekli, že Arléne má rakovinu takového rozsahu a v takovém stádiu, že i přes veškeré snahy ji zbývají maximálně 4 týdny života. Žila 6 týdnů než mi v pěti letech umřela v náručí.

Po pár dnech jsem tu dvojku potkala znovu. Petr mě oslovil s tím, že se o svého psíka nemůže starat, jak by si přál, že má problémy s bydlením, časem a vlastně i sám se sebou, a jestli bych se jí nechtěla ujmout, že bez psa vypadám smutně a ona si zaslouží lepší život. Rozhodla jsem se, že si Kiminku vezmu na zkoušku, na sobotní odpoledne…

Sobotní odpoledne  se již protáhlo na pět let :) Nevěřila jsem sama sobě, že jsem doma přivítala takového chlupatého, ne moc voňavého psíka. Ale ty její oči mě dostaly a dostávají každý den. Dlouho mi nevěřila a dávala to jasně najevo svými zoubky. Také se dlouho nemohla zbavit svých zažitých zvyků, takže neustále rozhrabávala odpadkové koše a nosila si své úlovky do pelíšku, než pochopila, že její miska bude vždy plná, a že pro ni vždy budu mít jen pohlazení. Nejkrásnější bylo, ty nejlepší „kousky“, které našla, nosila mně a schovávala mi je do postele pod polštář. Od té doby mě dokáže překvapit každý den…

Stala se z nás nerozlučná dvojka. Je milá, chytrá, krásně se umí smát a chrápat něžně do ouška a jestli někdo opravdu dokáže psí kusy, je to KIM.  Nedám na ni dopustit, o to horší, víc než horší, nedokázala jsem v první chvíli pochopit, co mi to vlastně doktorka říká,  že i ona má rakovinu. Ihned se nás ujali lékaři na klinice v Litovli, kde ji okamžitě provedli veškerá předoperační vyšetření a její první operaci, odebrání poloviny mléčných žláz a kastraci. Operaci byla velmi obtížná, trvala několik hodin, snad čtyři, a jak mi řekla doktorka byla nesmírně náročná, protože Kim hodně krvácela.

Aby měla naději se dožít úctyhodného psího důchodu, potřebuje ještě vyoperovat druhou polovinu bříška, kde ji rakovina nadále bují.

Bohužel, můj život za posledních několik málo měsíců prošel obratem o 180 stupňů, a to ne v dobrém slova smyslu. Nakonec mě to stálo vlastně i zdraví, skončila jsem v invalidním důchodu III. stupně, takže momentálně mi můj zdravotní stav neumožňuje si vydělávat, a nemohu ji opatřit péči, jakou by potřebovala a jakou bych ji přála.

Proto doufám, že se najdou dobré duše, které mi KIM pomohou tu šanci dát.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Veškerá vybraná finanční částka bude použita na Kiminčinu druhou operaci, vyšetření, podpůrnou léčbu, speciální potraviny a vitamíny, dopravu a vše, co bude potřeba, aby měla fajn život.

Pokud by z nějakého důvodu nemohla být operace provedena, vybranou čásku rozdělím napůl. Polovinu pro Kim, na co nejlepší a nejhezčí možné prožití každého dne, a zbytek bych rozdělila mezi stejným osudem a nemocí zasažené pejsky na těchto stránkách.