Když jsem v roce 2005 čekala náš třetí a čtvrtý přírůstek do rodiny – dvojčata Jarušku a Marušku – byly jsme pod kontrolou dětské rizikové poradny. Ne proto, že by se dělo něco s Jájou, ale pro velkou odlišnost obou holek. Jaruška byla oproti své sestře větší a o půldruhého kila těžší. V lednu 2006 se narodila jako čtyřkilová.
Dnes je Jája oproti Marušce poloviční. Byla to totiž pouze ona, kdo si do života přinesl to nepříjemné dědictví – mukopolysacharidosu IV. typu (MPS).
MPS je vzácná genetická porucha, která postihuje mnoho tělesných systémů, a vede tak k poškození orgánů, zpomalení růstu, kompresi míchy, ortopedickým změnám nebo poruše sluchu. To je však jen malý výčet příznaků.
Navzdory svému handicapu se Jája v naší početné rodině dokáže prosadit. Její velikou zálibou jsou knížky. Speciálně detektivky od Dicka Francise, kterých má doma plnou knihovnu. Má ráda stolní hry jako Ubongo nebo Člověče, nezlob se, a jejím snem je být youtuberkou. Její nikdy neutuchající pozitivní nálada a intelektuální vyspělost je velikou inspirací pro celou rodinu, kterou dokáže stmelit svým laskavým humorem a dobrosrdečností.
Operace hodně změnila.
Vedlejší následek náročné operace, která měla stabilizovat Jaruščinu páteř, vedl bohužel k Jájinu ochrnutí od prsou dolů.
Rekonvalescence byla pro Jarušku velmi náročná. Dva měsíce se jí hojila pooperační rána na týlu a mohla ležet pouze na bocích. Další dva měsíce usilovně rehabilitovala, aby se konečně mohla vrátit z nemocnice domů. Díky skvělým lékařům a fyzioterapeutům Dětského rehabilitačního oddělení Nemocnice Motol a Jájině neuvěřitelné píli a snaze cvičit se její stav začal pomalu zlepšovat. Musela se naučit držet rovnováhu a posílit svaly, které cítí. Nyní již může jezdit na invalidním vozíku. Vlivem Jaruščina náhlého ochrnutí jsme však začali řešit věci, o kterých jsme předpokládali, že nastanou až za mnoho let.