Ráda bych vám představila fenku Rozie. Můj splněný sen.
Před 11 lety jsem si z útulku přivezla vyzáblé, vystrašené odrostlé štěně. Rozie. Její začátek života nebyl lehký – patřila tehdy člověku závislému na drogách, který se jí zbavil hned poté, co v prvním hárání odchovala štěňata. Ale Rozie to zvládla. A od té chvíle jsme spolu neprošly jen kus cesty – ale celý život.
Rozie byla se mnou při studiu vysoké školy, prošly jsme spolu dvoje státnice. Vždycky byla moje věrná parťačka, moje první „dítě“, moje spřízněná duše. Přizpůsobovala jsem jí život – kam jsem šla já, šla i ona. A každý, kdo ji poznal, ji miloval. Rozie má totiž v sobě něco výjimečného – jako by sem přišla z jiné planety, aby nás učila lásce a radosti. Dokáže proměnit lidi. I ti, co nemají rádi zvířata v její společnosti pookřáli. Stmelila rodinu, zklidnila duše.
Miluje sluníčko, potoky, sušené maso… ale nejvíc na světě miluje drbání na bříšku. A dokáže rozzářit den i tomu největšímu bručounovi.
