Ráno jsem zvedl Martinovi telefon a v jeho hlase byla slyšet naprostá beznaděj. Takto bezradného jsem ho snad ještě neslyšel. Ano, skutečně, „hodní lidé“ si vzali klíčky od okna v podobě kladiva a páčidla a několika ranami si otevřeli přístup k něčemu, co se Martin s Monikou snažili budovat více než 5 let, tedy do jejich tetovacího salonu.
Ve své podstatě tito „hodní lidé“ sebrali vše co mělo hodnotu, veškeré zařízení k provozování taterského salonu (strojky, napájení, příslušenství..), nezapomněli na notebook, fotoaparát (zrcadlovka), mobilní telefon, prodávané oblečení ani na pokladnu, ve které byly připraveny peníze na nájem a nadcházející provozní náklady. Na konec své návštěvy nezapomněli na věci osobní povahy, takže si přibalily elektrokoloběžky, které Martin s Monikou používali na ježdění a do kterých investovali nemalé peníze. Sečteno podtrženo, po součtu všech položek je škoda způsobená nezvanými hosty kolem 200.000 Kč. Materiální dopady se sečetly vcelku rychle, nicméně emocionální a psychická újma pro ně musí být ještě horší, čemuž nasvědčují i první slova, že mají chuť zavřít a na nápravu škod se „vykašlat“.
Aktuálně jsem si v hlavě říkal, že když oni sami přispívají na nejrůznější dobročinné věci (a že jich není málo), tak je čas vyzkoušet to z té druhé strany, postavit je zpátky na nohy díky dobročinné akci, aby dokázali znovu otevřít dveře salonu, vidět je usměvavé jako vždy bývají a dál je nechat dělat to, co naplňuje jejich životy.
