Před dvěma týdny jsem absolvovala poslední chemoterapii po půl roce léčby rakoviny. Měla to být chvíle úlevy a naděje. Jenže zatím stále nevím, jestli jsem vyhrála. Na výsledky, které rozhodnou o tom, co bude dál, budu čekat ještě měsíc.
Kromě rakoviny už 35 let bojuji s diabetem a jeho těžkými komplikacemi — neuropatií, nefropatií, mentální anorexií a ischemickou chorobou dolní končetiny. Lékaři řeší možnost bypassu nohy, ale zákrok je kvůli rakovině velmi rizikový. Riziko amputace je bohužel stále vysoké.
Moje tělo je po léčbě extrémně vyčerpané. Často nezvládnu delší chůzi bez pomoci, někdy potřebuji i doprovod k lékařům, protože mi hrozí pády a kolapsy. Přesto se snažím fungovat. Ve dnech, kdy to alespoň trochu jde, si hledám lehké brigády, i když bych měla hlavně odpočívat a regenerovat.
Do toho se starám o nemocného otce a snažím se udržet si domov v Praze, kde potřebuji zůstávat kvůli častým kontrolám a léčbě. Nebydlím v centru ani v luxusu — mám co nejlevnější byt, který jsem dokázala najít.
Příspěvek na bydlení mi končí už za měsíc a o novou superdávku jsem žádala, ale zatím nepřišla žádná pomoc.
Tahle sbírka pro mě znamená čas. Čas na léčbu, zotavení a šanci postavit se znovu na nohy bez neustálého strachu, že nezvládnu zaplatit nájem, léky nebo základní životní potřeby.
Každá pomoc pro mě znamená obrovskou úlevu. A i obyčejné sdílení má pro mě velkou hodnotu. Děkuji všem, kteří mi pomáhají nevzdat se. ❤️
