Dne 13. dubna 2026 se moje milovaná přítelkyně Marie vydala se svou dcerou Eliškou na autobusovou zastávku MHD, odkud mi chtěly jet koupit dárek k svátku. Během čekání Marie náhle zkolabovala. Eliška pohotově přivolala pomoc, na místo dorazil celý integrovaný záchranný systém včetně vrtulníku letecké záchranné služby. Eliška byla po celou dobu přítomna resuscitaci své maminky, která trvala přibližně 20 minut. Celý tento traumatický zážitek ji hluboce zasáhl a dodnes si jej bolestně připomíná pokaždé, když vidí sanitku nebo jiné vozidlo IZS.
V době neštěstí jsem byl v zaměstnání, neustále na telefonu a čekal na jakékoliv zprávy o zdravotním stavu Marie. Můj kamarád policista, který se podílel na její záchraně, mě tehdy žádal, abych zatím nejezdil na místo, protože nebylo jasné, zda Marie přežije.
Po úspěšném oživení byla Marie uvedena do umělého spánku a převezena do nemocnice v Teplicích. Elišky se mezitím ujala pracovnice Nízkoprahového centra Člověka v tísni, kde na mě čekala. Když jsem si dceru vyzvedl, cestou domů mi celou událost popsala vlastníma očima. Doma jsem se psychicky zhroutil, ale i přes svůj nízký věk se mě Eliška snažila utěšit.
Večer jsem Elišku odvezl k babičce a odjel do nemocnice zjistit zdravotní stav Marie. Lékaři mi sdělili, že její stav je kritický a velmi vážný. Následující ráno mě kontaktoval kardiolog z Ústí nad Labem s informací, že prognóza je natolik vážná, že se Marie nemusí dožít dalšího dne.
Dne 15. dubna 2026 v 9:15 mi lékař z ARO teplické nemocnice oznámil tu nejhorší zprávu – Marie zemřela.
Tímto okamžikem se Elišce i mně obrátil život vzhůru nohama. Eliška byla na svou maminku velmi silně citově vázaná a její ztrátu nese mimořádně těžce. Navíc byla přímým svědkem celé tragédie, což v ní zanechalo hluboké psychické následky. Potřebuje odbornou terapeutickou pomoc, aby zvládla těžké posttraumatické stavy, strachy a každodenní emoční vypětí.
Eliška nyní čelí také obtížím ve škole. Maminka ji každý den doprovázela a vyzvedávala, a proto dnes školní docházku velmi těžce zvládá. Hledáme proto možnosti pomoci formou asistentky či chůvy, která by jí pomohla se školní docházkou a každodenním režimem. Zároveň zvažujeme změnu školy, protože se Eliška setkala i s nevhodným chováním některých spolužáků.
