Pomozme Danečkovi začít chodit

Zdravíme všechny hodné lidičky a prosíme byť jen o přečtení našeho příběhu.

Jmenuji se Lucie Podlešáková, jsem maminkou šestiletých dvojčátek Adélky a Danečka a jsme z Plzně. Adélka je zdravá holčička, která začala v září chodit do školy. Daneček takové štěstí nemá. 

Adélka a Daneček se narodili předčasně ve 34. týdnu akutním císařským řezem, Daneček ale musel být po porodu resuscitován, protože nedýchal. Lékaři udělali maximum a vše vypadalo dobře až do třech měsíců, kdy prodělal operaci kýly, ze které se zvolna zotavoval a my se těšili na druhé zdravé miminko. Potom přišla obrovská rána pro nás všechny. Rakovina sítnice. Od Danečkových pěti měsíců jsme bojovali s velmi agresivním nádorem pravého očička. Dětská onkologie se na dlouho stala naším druhým domovem a bohužel jsme nemohli vídat ani moc Adélku, protože tam jiné dětičky kvůli sterilitě nesmí. Náš boj byl dlouhý a usilovný, přes to museli lékaři nemocné očičko Danečkovi odstranit. Zachránili mu tím však život. Desítky narkóz, chemoterapie a ozařování udělali ale spolu s předčasným porodem své a téměř zastavili Danečkův vývoj na úrovni půlročního miminka. Po nějakém čase intenzivních rehabilitací se bohužel potvrdila i těžká dětská mozková obrna ve formě spastické kvadruparézy. Vítězství nad rakovinou však považujeme za naše životní a Daneček je obrovský bojovník! Od té doby neustále a každodenně absolvujeme různé rehabilitace a terapie v dlouhodobě uceleném plánu a slavíme každý pokrok a úspěch, které se pozvolna dostavují. Naše snaha se natolik vyplatila, že Daneček už začínal chodit i sám v chodítku!!! Aby toho ale nebylo málo, od roku 2020, kdy od nás odešel tatínek, se potýkám se závažnými zdravotními komplikacemi i já, mám za sebou již třetí operaci, pravidelně navštěvuji onkologickou poradnu a jsem pod stálým dohledem lékařů. Množství léků, typy onemocnění, péče o děti a domácnost, každodenní rehabilitace s Danečkem, starost o finance atd. mě fyzicky i psychicky velmi vyčerpává. Vzhledem k tomu, že jsme samoživitelka a nemám mimo bývalého partnera a tchýně jinou příbuznou rodinu, která by mi mohla pomoci, snažím se vzniklé situace řešit všemi možnými způsoby a vždy s úsměvem.

Teď jsme ale od života dostali další obrovskou pecku… Lékaři nám oznámili, že Danečkovi vypadl levý kyčelní kloub a v lednu 2024 bude muset na velmi náročnou operaci nožiček. To bude pro Danečka už 44. narkóza (to není překlep). Pokud však po základní státem hrazené rehabilitaci budeme dlouhodobě a intenzivně jezdit na různé specializované rehabilitační programy, má Daneček opravdu velkou šanci, že už bude KONEČNĚ CHODIT SÁM!!! Tyto specializované programy však pojišťovny bohužel nehradí ani na ně nepřispívají.  Z našich prostředků je absolutně nemožné je uhradit ani částečně a tak vás všechny z celého srdce prosíme o jakoukoliv pomoc.

Veškeré prostředky budou použity na úhradu specializovaných terapií v akreditovaných centrech s cílem naučit Danečka chodit. Například TheraSuit terapie, Kranyosakrální terapie, delfinoterapie masáže a podobně a na náklady s tím spojené jako  je doprava a ubytování, jelikož je většina terapií mimo Plzeň, kde bydlíme.

Srdečně děkujeme za přečtení našeho příběhu a přejeme všem hlavně pevné zdraví!