Když byly Adamovi pouhé dva roky, jeho rodina si vyslechla diagnózu, která navždy změnila jejich životy – Duchennova svalová dystrofie. Zákeřné a nevyléčitelné onemocnění, které postupně bere sílu svalům a připravuje člověka o schopnost dělat věci, které většina z nás považuje za samozřejmé.
Dnes je Adamovi 20 let.
Nemůže chodit. Nemůže se sám posadit. Nemůže se bez pomoci otočit na lůžku. Je plně imobilní a odkázaný na nepřetržitou péči 24 hodin denně. Každý den, každou noc.
Po jeho boku stojí jediný člověk, který se nikdy nevzdal – jeho tatínek.
Tatínek, který není jen rodičem. Je zároveň pečovatelem, zdravotníkem, oporou, řidičem, hospodářem i člověkem, který musí zvládat všechny starosti běžného života. A to vše sám. Péče o Adama je natolik náročná a nepřetržitá, že mu neumožňuje chodit do zaměstnání. Každá hodina dne je podřízena Adamovým potřebám.
Zatímco jiní po práci odpočívají, Adamův tatínek pokračuje dál. Pomáhá Adamovi s hygienou, polohováním, krmením, přesuny, podává léky, řeší domácnost a snaží se zvládat vše, co život přináší. Bez volna. Bez odpočinku. Bez jistoty, že bude z čeho zaplatit další účet.
