Pomoz Furině v boji s lupusem (SLE)

Představení sbírky

FŮRIE A JÁ
 

Vždy jsem si říkal, že jednou sepíšu náš příběh, protože tolik věcí, co jsme spolu zažili, snad ani není možné. Bohužel jsem netušil, že vše zkomplikuje autoimunitní onemocnění, které nám oběma vezme vítr z plachet a pohrozí zkrácením společné cesty.

Začnu proto představením hlavního záporáka v našem příběhu:
SLE neboli systémový lupus erythematosus, genetické autoimunitní onemocnění napadající veskrze celé tělo s nejrůznějšími projevy (od vyrážky přes otoky, bolesti až po selhávání orgánů). V podstatě vás zabíjí vlastní imunitní systém, a proto léčba spočívá v tlumení imunitní reakce organismu – potlačení imunity. Onemocnění se může projevit kdykoli, nejčastěji bývá vyvolané jinou prodělanou nemocí nebo operací.

U Fůrie pravděpodobně vše začalo v dubnu 2024 po absolvované kastraci, která byla doporučena na základě nálezu útvaru na mléčné liště. Vystrašen rakovinou jsem mazal na kastraci a vyndání útvaru. Ten byl nezhoubný, ale kastrace rozjela kolotoč s názvem SLE – to jsem tehdy ještě netušil. Spíše rozjela kolotoč diagnostických dohadů, testů a hlavně měsíců beznaděje a utrpení pro nás oba.        

Zkusím to ve zkratce, omlouvám se, pokud se to nepodaří:
Rána po kastraci se nechtěla hojit, dvakrát byla nutná reoperace, téměř dva měsíce antibiotik. Konečně se rána zahojila a zdálo se, že se vrátíme k běžnému režimu. Fyzička nebyla taková, ale to jsem chápal po téměř třech měsících výletů pouze na veterinu. Bohužel, na rozdíl od očekávání, se stav nelepšil. Fůrie místo nabírání sil chřadla před očima. Během krátkých procházek si začala sedat, lehat, odpočívala na každém kousku, nechtěla vyskočit do auta.

Hledal jsem fyzioterapeuta s podezřením na problém s pohybovým aparátem. Během konzultace jsem našel flíčky (vyrážku) na břiše. Pro jistotu návštěva veteriny – zmíněny pohybové problémy i vyrážka. Odcházel jsem s Framykoinem a lehce zvýšeným zánětem v krvi. Další zhoršení pohybových funkcí, objevily se bouličky na čtvrtých prstech předních nohou – opět veterina, opět Framykoin + doporučení zhubnout. Bolestivost při tlaku na klouby, první náznaky otoku nohou – veterina, krevní testy, mírně zvýšený zánět, doporučení zhubnout.

Takto jsme se protloukali až do srpna 2024. Nikdo nás nebral vážně, až když se pohybové funkce zhoršily natolik, že se pohyb omezil na minimum a objevila se teplota, začal konečně někdo něco řešit. Antibiotika, injekce proti teplotě, krevní testy (opět zvýšený zánět). Horečka neklesá a moje znepokojení roste. Opět veterina – zvětšené mízní uzliny, z krve mírný zánět, odebrán vzorek mozkomíšního moku, vzorky ze zvětšených mízních uzlin, krev na testy na klíšťová onemocnění, opět antibiotika.

Všechny testy negativní. Zvracení, po antibiotikách odcházejí játra, otoky kloubů, očí, bolestivost. Sono, RTG, další krevní testy. Myslel jsem, že je konec. Nechtěl jsem ji trápit. Injekce na slepo, tlumení příznaků… Jak dlouho tohle může fungovat? A pak to přišlo – poprvé zaznělo podezření na lupus (test nebyl průkazný, ale všechny příznaky seděly). Po několika měsících beznaděje jsem viděl světlo. Na léčbu jsem kývl.

Byly nasazeny vysoké dávky kortikoidů. Stav Fůrie se poprvé po dlouhé době zlepšil. Nevěřil jsem vlastním očím. Opět jsem ji poznával.Bohužel po přechodu na práškovou formu a přidání imunosupresiv, což měla být léčba ke stabilizaci, Fůrie nezareagovala dobře (průjmy, zvracení a opět injekce, veterina, antibiotika – a tak každý den dokola). Přesto jsme absolvovali celou standardní léčbu SLE (byť injekčně, protože na prášky nereagovala dobře), která spočívá v postupném snižování kortikoidů a imunosupresiv.

Nefungovalo to. Příznaky se vracely jeden za druhým, musela být znovu nasazena podpůrná léčba jater, kapačky. Bylo nutné vymyslet něco jiného. Pořád je zde varianta léčby kortikoidy, která je ale jistým a poměrně rychlým koncem (rozklad kloubů, svalů, šlach, orgánů). Zvolili jsme proto variantu dvě – imunosupresiva + doplňková chemoterapie zaměřená na potlačení bílých krvinek.

Není to standardní léčba, ale zatím funguje. Dává čas a prostor k vymyšlení cesty, jak Furince stabilizovat imunitní reakci organismu na hranici, kdy bude schopna fungovat za pomoci co nejméně toxických metod pro zbytek organismu. Odborníci se shodují, že cesta existuje – už z důvodu neuvěřitelných regeneračních schopností a odhodlání šikovné pacientky i stavu, který napovídá, že je jen třeba přijít na to, jak udržet počty bílých krvinek pod kontrolou, protože zhoršení přichází pouze v okamžiku, kdy naroste jejich počet.

Držte nám prosím palce a pokud můžete, přispějte nějakou korunu, ať může ta chlupatice zase skákat přes kaluže.