Představení sbírky
Čerstvě plnoletá Zdislava žije s rodiči a sourozenci, kterých má celkem 9, ve Frenštátě pod Radhoštěm. Ve spoustě věcí je jako její vrstevnice – studuje střední školu (pedagogickou), věnuje se svým koníčkům (hudba a plavání) a pomalu poznává radosti i nástrahy dospělého života. V něčem se ovšem od ostatních teenagerů liší – s ohledem na její zdravotní obtíže a z nich plynoucí ochrnutí dolních končetin má značně omezené možnosti žít život naplno, jak by si přála. Ona však svá omezení s odvahou a zapálením překonává, k čemuž ovšem nyní potřebuje pomoc nás ostatních.
Existují dlahové ortézy, které Zdislavě umožňují krátké přesuny po vlastních nohou. Jeden pár Zdislava vlastní od svých 14 let a jejich pořízení pro ni znamenalo neuvěřitelný posun v kvalitě života – najednou již nebyla odkázána pouze na invalidní vozík, ale mohla provádět krátké přesuny vlastní chůzí a tím získat značnou samostatnost a svobodu. V současné době jsou však tyto ortézy po každodenním využívání a 2 náročných opravách na samém sklonku životnosti a Zdislava tak donucena provádět veškerý svůj pohyb jen na vozíku. Výroba nových dlahových ortéz na míru Zdislavě a jejich pořízení je uskutečnitelné prostřednictvím rakouské specializované firmy, avšak bez jakékoliv pomoci státu, resp. příspěvku zdravotního pojištění si toto 12 členná rodina z podhůří Beskyd prostě nemůže dovolit.
Komu pomůžeme?
Zdislava je 18-letá slečna, která vstupuje do dospělého života. Navštěvuje 3. ročník střední pedagogické školy a jejím snem je být učitelkou či psycholožkou. Ve volném čase se věnuje svým zálibám v podobě hudby – zpívá a hraje na klavír, flétnu a housle, taky dojíždí na paraplavání v rámci SK Kontakt Ostrava. Aby mohla být takto aktivní, využívá neustálou laskavou podporu nejen své početné rodiny.
Jelikož stávající ortézy Zdislavy jsou pro jejich opotřebení již jen málo použitelné, musí ona převážnou část dne sedět – sice se umí s pomocí berlí na krátkou vzdálenost přemístit, ovšem to je pro ni proces velmi obtížný a bolestivý. V takové situaci je pro ni každodenní život vyčerpávající a omezující – nemůže si nést vlastní věci, nedokáže se volně pohybovat a rychle ztrácí sílu. Bez zpevnění a podpory nohou ztrácí Zdislava i naději, těžko tak může být soběstačná, aktivní a zapojená do života. Přesto však si Zdislava uchovává sílu, energii a chuť do života a je vděčná za každou zkušenost i zážitky, které ji posunují na její cestě. Těch životních snů a fantazií se Zdislava rozhodně nevzdává a s finančním přispěním ostatních bude o mnoho blíže jejich uskutečnění.
