Už jsou to skoro tři roky, co jsme si museli poprvé říci o pomoc. V té době to Vašík neměl vůbec lehké a nebylo jasné, jak to s ním dopadne.
Vašík se narodil o 4 měsíce dříve. Dodnes nikdo neví proč, protože vše bylo v pořádku a pak najednou chtěl ven. Když se narodil, měl 900 g a bojoval o život. Třikrát nám doktoři řekli, že nepřežije. Třetí den po porodu upadl do šoku a začal krvácet do všech orgánů. Zkolabovalo mu srdíčko, plíce, játra, střeva, slezina, ledviny, začal krvácet do mozku, prodělal zánět mozkových blan, tři různé typy žloutenky a tři infekce. Absolvoval přes 40 různých ultrazvuků, nespočet odběrů krve, transfuzí, infuzí a rentgenů, 2 lumbální punkce a přes dvacet magnetických rezonancí. Mozek mu operovali 7×. Dodnes mu speciální přístroj (VP-shunt) odvádí mozkomíšní mok z hlavy do bříška.
Boj o život vyhrál, srdíčko už má v pořádku, plíce má sice potrhané, ale dýchá sám. Jí pořád jen tekutou stravu (hlavně nutridrinky), ale nemusí být krmen sondou. Většina orgánů se už dala do pořádku, a navzdory všemu vidí, slyší a hýbe se. Nevyplnily se předpovědi neurologů, že bude ležák. Už sám udrží hlavičku, zvládne se překulit, zvládá se plazit (i když za sebou tahá nožku a nestřídá ruce), pořád se ale nebatolí, sedí jen ve W sedu a sám nechodí. Také ještě nezvládá mluvit, ale pracujeme na prvních hláskách.
Ve třech letech jsme byli poprvé v lázních, teď jsou mu tři a půl a udělal neuvěřitelné pokroky. V lázních už nemá 80, ale 200 procedur za měsíc. Každý den cvičí hodinu a půl s fyzioterapeutkou. Učí se chodit v chodítku, používat invalidní vozík. Dochází na neurorehabilitace, ergoterapii, hipoterapii, logopedii, speciální masáže, pomáhá mu asistenční pes. Prostě se opravdu snaží a jde mu to. A co víc, má to rád.
S manželem a dcerou (6 let) mu věnujeme veškerou péči, jakou jen můžeme. Denně ho vozíme na rehabilitace, většinou zvládneme dvě až tři. Doma jsme mu pořídili tělocvičnu plnou senzomotorických pomůcek. Udělali jsme mu speciální terapeutickou místnost snoezelen se světelnými prvky, vodní postelí, zrcadlovou místností… Rozvíjíme jemnou i hrubou motoriku, používáme světlo (fototerapie), teplo, zvuk (muzikoterapie) i vůně, vše jen proto, abych mu pomohli na všech úrovních. Celý dům jsme přizpůsobili, aby jej co nejvíc stimuloval a byl pro něj bezpečný.
Máme pro něj bublinky do vany, nafukovací vířivku, opravujeme bazén, aby byl dostatečně teplý a bezpečný. Denně ho stimulujeme jodobromovou solí, parafínovými zábaly, dělám mu masáže celého těla, abych mu protáhla spastické svaly. Nahříváme ho a používáme vibrace. Pořídili jsme spoustu zvířat na rozvoj zraku a hmatu (strašilky, potkany, králíky, kočky a asistenčního psa). Vozíme ho do stacionáře, aby se mohl rozvíjet v kolektivu jemu podobných dětí za podpory zdravotních sester a terapeutů.
Dcera je mu taky obrovskou oporou. I když to nemá úplně lehké, snaží se mu pomáhat, jak to jen jde. Je pro něj velkým vzorem a motivací. Manžel má tři zaměstnání, aby nás zvládal podporovat a zaplatit všechno, co Vašík potřebuje. Já pobírám příspěvek na péči od státu, ale vydělávat nezvládám. Vašík potřebuje mou podporu ve všem, co dělá, ve dne i v noci. Pořád se budí minimálně 7× za noc. Je to jako mít malé miminko tři roky v kuse. Už nemáme kde brát. Dochází síla, čas, energie i finance.
Naštěstí máme stále obrovskou motivaci. A tou je Vašík. Malý pán s velkým srdcem a obrovským smyslem pro humor a chutí žít. Žít, objevovat, chodit. Být jako normální kluk. I když mu něco hned nejde, nevzdá se a zkouší to pořád dál a dál. Až se to jednou povede.
Každý malý úspěch je pro nás všechny obrovskou radostí. Ať už jsou to dvě kostičky na sobě, nebo písknutí na píšťalku nebo snězený piškot. I malý úspěch se počítá. A ta radost, kterou vždycky má, když se mu povede nějaká lumpárna, je prostě k nezaplacení. Celý se rozzáří a zkusí to znova. Vašík je takový smíšek. Malý lumpík a velký rošťák s obrovským srdcem. Prostě miláček!
