Můj syn František žije se svou rodinou v malém bytě 1+kk v Prostějově. Vždycky věřil, že nejdůležitější věcí na světě je zdravá a št'astná rodina. Osud jim však do cesty postavil obrovské překážky, které se staly pro jednoho člověka finančně i fyzicky neúnosné.
Syn nemůže chodit do práce a nemá tak žádný příjem, protože se musí nepřetržitě starat o své blízké. Jeho manželka se totiž kvůli svému těžkému stavu o dcerku nikdy sama starat nedokázala. Nyní jsou dcerce sice už 4 roky, ale situace je stále stejná. František nemůže své holky nechat ani na okamžik samotné.
Jejich finanční situace je kritická, dlouhodobě žiji bez synova výdělku a v současné době přežívají pouze díky invalidnímu důchodu snachy a sociální superdávce. Žádosti o příspěvky na péči pro obě holky již podali, ale vše je v procesu.
Moje snacha Eva (37 let)
Evička bojuje od raného věku s těžkou farmakorezistentní epilepsií a lehkou mentální retardací. Je v plném invalidnim důchodu III. stupně, který má posudkově potvrzený jako trvalý stav. Problémy se začaly dramaticky zhoršovat po porodu v roce 2022. Její záchvaty jsou tak silné, že jí opakovaně vyklubují obě ramena. Chirurgická operace ramen jim bohužel nebyla lékaři doporučena, protože při dalším silném epileptickém záchvatu by se ramena okamžitě znovu vykloubila a náročný operační zákrok by přišel vniveč. Aktuálně proto nosí ramenní imobilizér a závěs. Eva se nedokáže sama umýt, obléknout ani provádět domácí práce. Podle lékařů se navíc ze zdravotních důvodů nesmí a nedokáže sama starat o dceru.
Moje vnučka Jessica (4 roky)
Problémy u vnučky se začaly objevovat postupně v jejím vývoji. Lékaři jí nakonec diagnostikovali těžké globální vývojové opožděni a kognitivní deficit (IQ testem naměřeno na hodnotě 50). Jessica ve svých čtyřech letech nemluví (pouze žvatlá a opakuje fráze z pohádek), dosud sama nechodí tak, aby byla stabilní, nemá totiž pud sebezáchovy, nosí trvale pleny a jídlo jí syn musí mixovat, protože ho nedokáže rozkousat a začala by se dusit. Podle dětské neuroložky vyžaduje soustavný 24hodinový dohled. Nechápe nebezpečí, nezastaví na zavolání a hrozí, že by odešla s cizím člověkem. K tomu všemu Jessicu trápí časté a velmi silné záchvaty vzteku a afekty, které plynou z toho, že nedokáže říct, co potřebuje. Má lehkou až středně těžkou mentální retardaci. Klinický psycholog v jejím chování popisuje silné autistické rysy (porucha autistického spektra je v předpokladu a řeší se její uzavření). Lékaři v Olomouci u ní navíc vyšetřují vážné podezření na vzácné metabolické střádavé onemocnění.
Jak vypadá jejich běžný den?
Jejich den v malém bytě je nekončící kolotoč péče, kde je můj syn na všechno úplně sám. Ráno začíná přebalováním dcerky a mixováním speciální stravy, kterou musí Jessicu sám nakrmit. Poté musí pomoci manželce s ranní hygienou a oblékáním, protože kvůli zničeným ramenům a imobilizéru paže vůbec nezvedne. Běžný úklid, vaření a obstarávání nákupů leží kompletně na něm. Celý den musí mít oči na stopkách – hlídat Jessicu, aby nedostala záchvat vzteku nebo se nezranila, a zároveň hlídat manželku, u které hrozí epileptický záchvat, protože může přijít kdykoliv. V noci se moc nevyspí. Dcerka se často budí a se snachou, se kterou syn spí na rozkládacím gauči, musí řešit její těžké noční záchvaty ze spánku.
Veškerý svůj čas i zbylou energii syn věnuje této nepřetržité péči a na radosti nebo odpočinek jim nezbývá vůbec nic. Proto jsem se rozhodla založit tuto sbírku na zajištění lepšího a stabilnějšího života pro celou jeho rodinu.
Předáme 100 % částky
I ten nejmenší dar dá velkou naději
Dárce, který je pro každou dobrost
Tato Dobročinná sbírka je spravována Nadačním fondem Donio
