Představení sbírky
Jmenuji se Mária Tomšová a 12. 5. 2012 se mi kompletně změnil můj dosavadní život. Šla jsem svoji nejmladší dceru doprovodit na vlakové nádraží a při čekání na tramvaj začalo být něco špatně. Dcera říkala, že jsem mluvila jak s bonbonem v puse a začínala jsem být, jako kdyby opilá. Přijela tramvaj, ale i když dcera nechtěla, ještě jsme nastoupily. A tam to šlo rychle, ztrácela jsem vědomí, tak dcera zavolala na nádraží sanitu. V nemocnici mě nechali týden v umělém spánku a čekalo se, jestli neumřu. Po týdnu se rozhoupali k operaci .. odebrali mi část lebky, kterou mám doteď uloženou v břiše, pro připadnou budoucí plastiku. Následovaly měsíce v nemocnici, po zlepšení stavu mě poslali do rehabilitačního centra, ale i když denně jsem měla u sebe někoho z rodiny, můj stav se začal znovu zhoršovat. Nepoznávala jsem nejbližší .. po měsíci znovu nemocnice, kde se jak zázrakem můj stav dostával zase do lepšího stavu. Možná vědomí, že mám rodinu blízko, udělali svoje. Řeč byla špatná, ale dcera, manžel .. moc mi pomáhali. Druhá dcera přišla s procvičováním říkanek, básniček .. byla jsem znovu na začátku. Ale podařilo se a denní cvičení neslo ovoce. Po nemocnici téhož roku mě převezli do LDN. Takže pro dceru a manžela se změnilo místo působiště. Denně tam byli, denně se starali .. po práci. Na střídačku. Blížícími Vánocemi se nejmladší dcera rozhodla, že na Vánoce už budu doma, že péči o mě s manželem zvládnou. S manželem se museli naučit vše. Přebalovat, přesouvat. Sami a za pochodu. Pomoc ani rada z nemocnice nepřišla. Nechodím ale zlepšení, díky rodině proběhlo. Mluvím, i když občas trochu hůře. Dcera se mnou pořád plánuje nějaké výlety. Ví, jak jsem je měla ráda a před mrtvicí to byla radost. Hrady, zámky … teď to nepůjde, ale i cesta do parku se stala díky rodině neskutečným výletem. A manželův humor to jen korunuje. Dny se ale střídají. Někdy je celé prospím, jindy chci toho spoustu stihnout. Fyzicky se stav nezlepší, ale láska , kterou mě rodina zahrnuje je neskutečná.
Komu pomůžeme?
Mária Tomšová je 10 let po těžké mozkové příhodě, ochrnutá na levou polovinu těla, odkázaná na 100% pomoc druhé osoby, upoutaná na lůžko. Občas se na vozík dostane, ale zaleží na mnoha okolnostech .. . Postel se stal jejím světem. Naštěstí má kolem lásku milovaného manžela a dcery, kteří se jí snaží i v tomhle stavu dennodenně život zpestřit, zpříjemnit, a plánovat budoucnost, aby neupadla do stavu letargie.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Peníze potřebujeme na rehabilitačního pracovníka, maséra, fyzioterapeuta, aby úplně nezakrnula a měla i v posteli dostatek pohybu. Ono i přemisťování na vozík chce aspoň nějakou procvičenost i u ležáků. A po psychické stránce je to taky jen plus. Taky je zapotřebí nábytková úprava bytu, aby pohyb na vozíku a kolem mámy byl co nejjednodušší. Nábytek by měl být mobilní a lehce k odsunutí ( kolečka) . A jednotný koberec. Chtěli jsme zažádat o příspěvek na rekonstrukci podlahy, ale po zvážení, rekonstrukce v zápřahu v jakém jsme, nepřipadá v úvahu a hluk v bytě, kde máma potřebuje klid, taky nemožný. Žádost je tedy na stropní zvedací systém, kde je prý potřebná 10% účast, takže žádost o sbírku je i o těch 10%, na který bohužel není. Cenová kalkulace na stropní systém je 139 000 Kč. Masáže cca 750 Kč 1 hodina, cenu fyzioterapeuta neznám. Pokud by se vybralo více, dopřál by se mámě i odlehčený vozík a čas. Asi to zní zvláštně, ale pokud bych měla možnost jednou za čas třeba koupit hotové jídlo, měla bych možnost čas, který bych jinak trávila v kuchyni vařením, využít na činnost s mámou. A věřte mi prosím, to je pro člověka v tomto stavu velmi důležité. Nebýt vedle někoho, ale být s ním. Deset let jsme to nějak zvládali, ale i když příspěvek na péči pomáhá, pořad by to chtělo tak o 10tis měsíčně víc. Náklady na člověka v tomto stavu jsou úplně jinde. Postel je její svět, v posteli se dělá všechno .. nejdůležitější .. voda, hygienické prostředky, ta spotřeba je úplně jinde ..
