V roce 1992 v létě, kdy mi byli 4roky, se můj tatínek koupal v jezeře, skočil do vody, nešťastně narazil hlavou o pomalu svažující se dno jezera a způsobil si kompresivní frakturu krční páteře, při které došlo k přerušení míchy. V té době bylo mému tatínkovi 24let a kvůli tomu nešťastnému pádu se z něj stal od krku dolu ochrnutý člověk, jeho diagnóza zněla Kvadruplegie. Byl převezen do rehabilitačního zařízení na Slovensko, kde s ním intenzivně cvičili a rehabilitovali. Musel být ale převezen zpět do ČR a po nějaké době strávené v LDN se dostal do Kladrub. Táta si myslel, že se z toho dostane a vše bude jako dřív, ale realita byla jiná, jeho stav je nezvratný. V té době byl ještě ženatý s mojí maminkou, bohužel jim vztah nevydržel a rozvedli se.
Tatínka poté převezli do ústavu, kde se seznámil se zdravotní sestřičkou Markétkou, začali spolu trávit svůj volný čas a moc si rozuměli. I přes tátův velký handicap, kdy se opravdu nemůže vůbec pohnout, se do sebe zamilovali. Markétka byla zamilovaná a pevně rozhodnutá, že spolu všechno zvládnou. Po roce si tatínka vzala z ústavu domů a začali spolu žít. Po nějaké době se i vzali, dokonce i přes umělé oplodnění mají spolu mého bráchu. Byl jsem za tátu moc šťastný, že i přes to všechno, co se mu stalo, má krásnou rodinu a někoho, kdo o něj pečuje 24/7. Ale to by nebyl osud, aby opět nezasáhl do jejich života.
V roce 2018 si začala Markétka stěžovat na palčivou bolest v pravé kyčli. V nemocnici na rentgenu nic abnormálního nezjistili a byla poslána domů. Po týdnu od návštěvy nemocnice byl tatínek s Markétkou v obchodě, kdy najednou Markét pocítila ohromnou bolest v té kyčli a už nemohla udělat ani krok. V nemocnici poté zjistili, že má prasklý krček kyčelního kloubu. Takže nezbylo nic jiného, než ji udělat endoprotézu.
Po rekonvalescenci si Markétka začala stěžovat na soustavný tlak a bolesti na levém boku. Po všech možných vyšetřeních přišla lékařka s diagnózou… Cushingův syndrom. V oblasti nadledvinek objevili lékaři nádor o velikosti grepu. Markétka musela okamžitě do Prahy ke specialistům, kde jí nádor z nadledviny vyoperovali. Jelikož můj táta potřebuje opravdu péči 24/7 a mají ještě mého 16letého bráchu a Markétka nebyla ve stavu, kdy by se mohla o svou rodinu postarat, museli se přestěhovat k Markétiným rodičům do baráku, kde mají byt o velikosti 3+1. Markétka chodila každý třetí týden na chemoterapie, protože to nebyl jediný nádor, který v těle měla. Jeden z nádorů se zvětšil a musela znovu na operaci, kde ji lékaři nádor odstranili a s tím i ledvinu, slezinu a část slinivky.
Do dnešního dne Markétka musí dojíždět na chemoterapie a do toho se stará o mého tátu a mého bráchu. Její rodiče, kteří jim opravdu moc pomáhali, ať už fyzicky tak i po té psychické stránce, bohužel zemřeli v roce 2020 kvůli Covidu-19.
Jsem na mého tátu pyšný, přes to jaký osud ho potkal, si dokázal najít úžasnou ženu a dokonce se i snaží pracovat. Pořídil si speciální ústní myš, kterou ovládá PC a díky tomu může aspoň trochu pracovat a nebýt odkázaný jen na státní pomoc, jelikož ta je opravdu v dnešní době mizerná.
