Představení sbírky pro Tequilu
Tato sbírka je na veterinární účty naší Tequily, která dostala nečekanou diagnózu torze levého plicního laloku těsně před svými sedmými narozeninami. Přitom všechno začalo minulé pondělí nevinně – kašlem. Řekli nám, že má zápal plic, ale antibiotika nezabírala, a tak jsme ji hospitalizovali ve velmi vážném stavu.
Následovaly další léky, další antibiotika, krevní plazma, denní odsávání výpotku v hrudníku, monitorování sonografem, rentgeny a několik dní hospitalizace. Ve středu jsme byly poslány na CT hrudníku, a když už jsme ho horko těžko sehnaly, řekli nám tam o torzi plicního laloku, aneb nutnost operace, jinak by neměla šanci na život.
Operaci zvládla v sobotu v pořádku, nicméně teď se potýká s dalším problémem – nechce jíst, a nedostatkem bílkovin se jí hrudník plní výpotkem, se kterým nemůže domů a musí zůstat na hospitalizaci, s tím že nevíme jak dlouho.
Od minulého pondělí jsme za všechny testy, hospitalizaci a léky zaplatily velmi velkou částku. Jsem studentka vysoké školy a chodím na brigádu při studiu. Mé úspory jsou pryč a máma sice pomáhá, ale výše účtů je pro nás teď už velmi vysoká a prodlužovanou hospitalizací stále roste.
Byly bychom nesmírně vděčné za jakoukoliv pomoc Tequile, aby se mohla dostat zpátky domů, kde je jí nejlépe.
Komu podáváte pomocnou tlapku?
Tequila je skoro sedmiletá greyhoundí holčička, kterou jsme si adoptovaly s mámou z Irska v roce 2021, když jí byly pouhé dva roky. Z rezervované, odtažité slečny se nám proměnila ve velmi veselou, společenskou, laskavou, osobitou princeznu, která je pro každou srandu a zároveň ví, kdy má poslouchat.
Neměla nejkrásnější začátek do života, jako irský dostihový pes trávila většinu dne v kotci, a když už mohla ven, bylo to hlavně na tréninky. Nepodávala však takové výsledky, jaké by od ní majitel čekal, a proto ji odvedl do útulku.
Nejradši má procházky v přírodě a spaní, ráda pozoruje ptáčky a vlastně všechno, co se hýbe. Nikdy si nezničila jedinou hračku, o všechny se pečlivě již pět let stará. Nikdy neodmítne žádnou mňamku, hovězí kost či pozornost lidí.
Nejčastěji o ní lidé říkají, že je moc hodná, a musím říct, že mají pravdu. Nepamatuju si, kdy jsem na ni byla opravdu pořádně naštvaná (snad jen když rozkousala kůží potažené vchodové dveře, nicméně bez té kůže vypadají líp, měla pravdu). Máme pocit, že nám rozumí, když se na nás podívá, jako by do nás viděla. Naše pocity a nálady bere velmi vážně.
Jejím nejoblíbenějším trikem je štěkání na povel, které sama běžně nepraktikuje. Nejdřív na nás začne cvakat zuby, až za chvilku se odváží štěknout.
