Pomoc s veterinárními náklady

Rád bych touto cestou požádal své přátele, kolegy a známé o pomoc. O naší rodině je známo, že jsme milovníci zvířat a pomáháme, kde můžeme, ale teď potřebujeme pomoc my. V dobré víře jsme koupili dva čistokrevné kocoury s průkazem původu, avšak ještě ani nedospěli a už se sypou.

Začalo to náhlým kulháním Quina, žena ho objednala na veterinu, ale jelikož jediná v naší rodině řídí a zároveň je na rodičovské dovolené s naším ročním dítětem, nebylo v jejích možnostech dostat Quina ke specialistovi na objednaný čas. Veterina navrhla přivézt ho večer den před vyšetřením s tím, že následující den se provedou vyšetření, a zase večer žena kocoura vyzvedne. Tak se i stalo. Ovšem vyšetření ukázalo luxaci pately levé zadní nohy, a je tedy nutné, aby Quin podstoupil ortopedickou operaci. Nejhorší ale teprve mělo přijít.

Týden na to začal Quin natahovat, kuckat a zhnusila se mu srst, byl apatický. Opět žena letěla na veterinu, kde se po mnoha vyšetřeních prokázala noční můra všech majitelů koček – vysoce infekční, smrtelná, obávaná panleukopenie (kočičí mor). Začaly nám bezesné noci téměř bez spánku, protože hospitalizace s touto diagnózou vyžaduje veterinární kliniku s infekčním hospitem. A to stojí. Manželka prokázala obrovskou sílu a naše rodinná kamarádka veterinářka bezbřehou ochotu, kdy ty dvě jely prakticky na doraz svých sil, aby kocourovi zajistily izolaci a vysokou úroveň péče, protože byly nutné kapačky, odběry krve, injekce, sirupy, věčný úklid a dezinfekce na hektolitry.

Když jsme začínali všichni vidět světlo na konci tunelu, znovu se setmělo, protože se ženě nezdál druhý kocour. Po okamžité návštěvě veteriny stejná diagnóza, tudíž další kocour do izolace, ale rozhodně ne k tomu prvnímu. Mít doma jednu karanténu bylo těžké, ale dvě, to už byl masakr. Opět se jelo nové kolo boje o život, navíc Rozvodovi panleukopenie zmutovala a měl k tomu kalicivirozu, tudíž prakticky nemožnost přijímat potravu. Manželka už to málem vzdala a kocoura odvezla na infekční hospit na veterinu, protože se bála, že bez nosní sondy na krmení to nepůjde, avšak povedlo se jí kocoura rozkrmit stříkačkou. Tady už asi nikoho nepřekvapí, nekončíme, i Rozvod, který je Quinovým bratrem, začal v karanténě kulhat. Tam to není koleno, ale obě kyčle, tudíž Rozvoda čeká po negativním testování důkladné vyšetření, protože to vypadá na kyčelní dysplazii. Tam je rozhodující stav pacienta, jestli se přistoupí k operativnímu řešení, či ne.

Nerad to přiznávám, ale od prosince už jsme absolutně finančně vycucaní. V prosinci byl na operaci Bambi, protože nudle z jeho chronické rýmy mu zbortily chrupavku v nose, nudle tak tekly do podkoží a oční jamky (Bambi je po enukleaci očí kompletně slepý), kde hnily a tvořily abscesy. Bylo nutné ránu chirurgicky otevřít, vyčistit a poté důkladná domácí péče. Na začátku ledna byl na operaci Kokot, protože měl zánět okostice, a bylo nutné chirurgické ošetření zubů. A teď Quin s Pachinkem. Už se vyloženě klepeme strachy, kdo kýchne, nebo u koho bude změna chování. Prosincové veterinární faktury byly za téměř 10 000 Kč, leden s únorem už za astronomických 50 000 Kč, a v březnu nebude rozhodně lépe, jelikož se musí zoperovat Quinovo koleno a Pachinko by potřeboval na zuby.

Moc by nám pomohlo na péči alespoň o Quina (operace, pooperační péče, preparáty na podporu imunity a preparáty na podporu pohybového systému, nová klec) alespoň 45 000 Kč.
V případě, že se celá částka nevybere, nevadí, pomůže nám každá koruna. Pokud by se ale vybralo více, budu neskonale vděčný, protože nám to pomůže s úhradou (klidně jen částečnou) Pachinkových zubů. V případě, že budete moc štědří, tak by se zbylé peníze použily k péči o Bambiho, který si vždy něco vymyslí.

Děkuji vám všem, kteří se rozhodnete přispět, děkuji naší kamarádce veterinářce, že díky ní nejsou faktury o hodně vyšší, že kocouři přežili panleukopenii, a rozhodně děkuji svojí manželce za všechnu obětavou práci okolo karantén, nikdo jiný ze smečky panleukopenii nechytil. I když prakticky spala vestoje, brečela únavou, strachem a bezmocí, zvládla to jak nejlépe mohla, i s ročním dítětem, takže jsme o žádného člena rodiny nepřišli.

Děkujeme všem přispívajícím!