Jmenuji se Tereza, je mi 35 let a jsem především maminka.
Před čtyřmi lety se mi během krátké doby obrátil život vzhůru nohama. Skončila jsem v nemocnici ve velmi vážném stavu. Diagnóza byla neúprosná – diabetes 1. typu. V tu chvíli jsem měla pocit, že se mi zhroutil svět. Během několika dnů jsem se musela naučit žít úplně jinak. Inzulin, měření glykémie, počítání sacharidů a nekonečný strach z toho, co bude dál.
Krátce nato jsem otěhotněla. Nebylo to jednoduché těhotenství. Naopak. Bylo plné obav, kontrol, vyšetření a neustálého hlídání každé hodnoty cukru. Každý den jsem bojovala nejen za své zdraví, ale především za zdraví svého miminka. Bylo to už několikáté těhotenství, a o to víc jsem si přála, aby tentokrát všechno dobře dopadlo.
Jenže život mi připravil další zkoušku. Během těhotenství lékaři zjistili, že mám celiakii. Další celoživotní diagnóza. Další omezení. Další změna, se kterou jsem se musela vyrovnat. Dodnes si pamatuji ten pocit bezmoci. Ptala jsem se sama sebe, proč právě já. Asi jako každý, když mu život naloží o něco víc.
Můj život není vždy jednoduchý. Každý den musím myslet na inzulin, sledovat glykémii a zároveň dodržovat přísnou bezlepkovou dietu, která je finančně velmi náročná. Vždyť obyčejný kilogram bezlepkové mouky stojí přibližně 90 až 130 Kč.
