Podpořili jste těžce zdravotně postiženou ženu

Ráda bych se Vám krátce představila. Jmenuji se Veronika, je mi 54 let a již řadu let patřím mezi osoby se zdravotním postižením. Od roku 2008 jsem byla v částečném invalidním důchodu z důvodu anxiózně-depresivní poruchy a dlouhodobých somatických obtíží. Přesto jsem se snažila zůstat pracovně aktivní – pracovala jsem na zkrácený úvazek a absolvovala jsem několik psychoterapií s cílem zlepšit svůj zdravotní stav.

Vždy jsem si přála mít vlastní domov, a tak jsem si před pěti lety pořídila malý byt v příhraničí. Větší část kupní ceny jsem hradila z vlastních prostředků, zbytek prostřednictvím hypotečního úvěru. V té době jsem pracovala jako osobní asistentka v sociálních službách na poloviční úvazek a byt jsem postupně vybavovala tím nejnutnějším – topením, základním nábytkem a vybavením koupelny.

Na konci roku 2022 jsem prodělala mozkovou mrtvici, ale díky velkému štěstí u mě nezůstaly trvalé následky, i když návrat kognitivních funkcí byl postupný. Krátce poté následovalo srdeční selhání v podobě úplné bradykardie a několikatýdenní hospitalizace na kardiologii. Během ní mi byla diagnostikována geneticky podmíněná dilatační kardiomyopatie, kterou trpěla i moje matka, bratr a sestra, kteří již bohužel zemřeli. Jako prevence náhlé srdeční smrti mi byl implantován ICD přístroj.

Další vyšetření potvrdila také dědičnou trombofilii. Dlouhodobě se potýkám s dyspeptickými obtížemi a častými bolestmi páteře. Bez bolesti nejsem téměř ani jeden den a některé léky musím užívat doživotně.

Byla jsem uznána plně invalidní a byl mi přiznán trvalý status ZTP. Až donedávna se objevovala krátká období, kdy mi zdravotní stav dovolil alespoň drobné přivýdělky formou lehkých brigád. Nedávno však přišla další vážná komplikace v podobě těžké břišní operace a nyní se stále nacházím v rekonvalescenci.

Přestože jsem si svůj život představovala zcela jinak, musela jsem se opakovaně vyrovnávat se ztrátami, frustrací a nutností neustále se přizpůsobovat změnám zdravotního stavu i nově přicházejícím onemocněním. Vždy jsem se však snažila v sobě znovu najít sílu jít dál, zachovat si vnitřní nastavení k dobru a cítit vděčnost za život, i když je výrazně poznamenaný nemocemi.

Život mě naučil žít velmi skromně, vystačit si s málem a vážit si i drobných, zdánlivě nepatrných věcí, které přicházejí.

Mým koníčkem je kreativní tvoření, zejména jednoduché ruční práce. Mám ráda zvířata, především kočky, a ráda poslouchám klasickou a relaxační hudbu.

V současné době mám jediné přání – zůstat na místě, kde nyní žiji. Je zde klid, nádherná příroda, čistý horský vzduch a možnost procházek, i když během nich musím často odpočívat na lavičkách.

Byt, ve kterém bydlím, je pro mě skutečným domovem a bezpečným přístavem v každé situaci. Vzhledem k potížím s adaptací a množství změn, kterými jsem v minulosti prošla, bych zde velmi ráda zůstala.

Velmi obtížně se mi žádá o pomoc, protože po celý život jsem byla spíše v roli toho, kdo pomáhá – nejprve v dětství v rodině s těžce postiženým bratrem, později jako zdravotní sestra v nemocnici a následně jako osobní asistentka. Nemám žádné blízké rodinné příslušníky ani příbuzné a tak se s prosbou o pomoc obracím na Vás.

Veškeré finance využiji na úhradu měsíčních splátek hypotéky, případně na výdaje spojené s mým zdravotním stavem – jako jsou doplatky na léky, apod.

Děkuji každému dárci za jakýkoli finanční příspěvek, protože i malá pomoc může mít velký význam. Každý projev této štědrosti pro mě představuje novou naději a krok na cestě k lepšímu a důstojnějšímu životu.

V případě, že by se podařilo vybrat vyšší částku, ráda bych po lékařském schválení podstoupila lázeňskou léčbu.