Hanka s Honzou byli manželé 14 let. Oba lidé vzdělaní, kreativní a plní humoru a dobré nálady, která prozářila každé setkání s nimi. Studovali cizí jazyky a odjeli jeden do Španělska a druhý do Kanady v rámci programu Erasmus. Oba později cizí jazyky vyučovali na jazykových a středních školách v Praze a v Pelhřimově. Honza také pracoval jako soudní překladatel a tlumočník, Hanka se během mateřské dovolené přeškolila a pracuje nyní jako programátorka. Hanka i Honza pocházejí z křesťanských rodin a nebáli se křesťanství a jeho hodnoty šířit ve společnosti. Honzovým oblíbeným heslem byla slova svatého Ignáce z Loyoly: „Vše k větší slávě Boží“. Honza byl také spoluzakladatelem a místopředsedou Mladých lidovců, aktivně se také podílel na přípravách Summer Campu (akce zaměřená na pomoc osamělým lidem). Velmi rád zpíval ve sboru svaté Anny a v gregoriánské schole. S předsevzetím, že chce být připraven v případě potřeby bránit svou rodinu a vlast, vstoupil před šesti lety do Aktivních záloh Armády ČR, kde se pravidelně účastnil vojenských cvičení. V posledním půl roce života se přeškoloval na IT pracovníka a vstoupil do Armády ČR jako profesionál k 42.mechanizovanému praporu „Svatováclavskému“ v Táboře, který je součástí 4. brigády rychlého nasazení.
Za celou dobu jejích manželství jim byl dopřál jen jediný rok společného života ve vlastním domově, o kterém tak dlouho snili. Po zakoupení nemovitosti, která patřívala Hančiným předkům, se manželé pustili do její náročné rekonstrukce tak, aby bylo zachováno historické kouzlo. Mezitím žili u příbuzných a v podnájmech v Praze i Krnově a Honza často odjížděl na mnoho dní pracovat na stavbu. Před šesti lety se jim narodil syn Honzík, u kterého byla díky velké vnímavosti jeho maminky zjištěna vážná kombinovaná oční vada, která má za následek hyperaktivitu a další potíže. Honzík musí několikrát do měsíce navštěvovat speciální zrakové centrum v Opavě a vzhledem k těmto okolnostem dostal odklad povinné školní docházky a ve školce se neobejde bez pomoci asistentky.
Po letech náročných prací komplikovaných dobou covidovou, se podařilo zprovoznit dvě místnosti k obývaní se sociálním příslušenstvím. Další na řadě byla rekonstrukce střechy, která je ve velmi vážném stavu a na několika místech do ní zatéká. Bohužel finanční prostředky rodiny jsou již vyčerpány splácením hypotéky, složitou rekonstrukcí domu a dojížděním do zrakového centra Vidum v Opavě.
