Komu pomůžeme?

Byl čtvrtek 30. 5. 2024, pro nás den jako každý jiný. V zaměstnání jsem měla volno a tak jsem v 6.30h. připravovala děti do školky a školy. Klasika snídaně, ranní hygiena, oblékání. V 7.20h. jsme všichni odcházeli z bytu. Odvezla sem děti do školky a školy. Jako každý den, kdy mám volno jsem jela navštívit své rodiče, zda jsou v pořádku a něco nepotřebují.

V půli cesty mi v autě zazvonil telefon, po zvednutí se ozvalo nejspíš vám hoří byt (nechápala jsem – jak hoří byt, co hoří, z čeho…).Okamžitě jsem zadupla auto na silnici a volala hasiče, paní na dispečinku jsem jen nahlásila adresu a řekla. že mi nejspíš hoří byt, že nevím co, nevím jak. Byla jsem strašně zmatená. Otočila jsem auto a jela ke svému domovu.

Po příjezdu na místo už byl vidět z balkonu valící se kouř. Hned mi blesklo hlavou, vždyť je tam Chicco (náš 15letý yorkshirský teriér – náš člen rodiny). Okamžitě jsem vylítla z auta a běžela do svého bytu ve druhem patře, kde už ale stáli dva městští strážníci, a dál už mě nepustili. Byla jsem zoufalá, brečela jsem a prosila, aby mě tam pustili, že ho musím vytáhnout. Všude po chodbě už se ale valil černý hustý kouř, nebylo vidět na krok. Odvedli mě dolů před dům, kde mi jen zbývalo sledovat to neštěstí, prožívat tu bezmoc a beznaděj, zatímco hasiči bojovali s tím peklem, a zachraňovali desítky lidí. Dcera Eliška, která chodí na základní školu, která byla přímo naproti našemu baráku bohužel vše viděla z oken školy. Tak ji musela paní asistentka přivézt před barák, jelikož se Eliška bála, zda jsem tam nezůstala. Bylo to strašný … už nebyla ani naděje, že by to náš Chicco mohl přežít, už nás opouštěli i poslední jiskřičky naděje (zaslechla jsem hasiče, kteří si špitali, že v tom bytě nemohl nikdo přežít). Po několika hodinovém úsilí hasičů se konečně podařilo oheň uhasit. Najednou mi jeden z policistů říká – hasiči už vám nesou dolů toho pejska (v duchu sem si říkala, proč mě ještě takhle trápí a nesou mi jeho tělíčko) a pak dodal, že je vystrašený, ale žije. Ano, ten náš maličký bojovník to peklo zvládl. Několik hodin strávil na veterině, na kapačkách a kyslíku, aby ho pročistili.

Nějakou dobu jsme přespávali u příbuzných a teď nám město sehnalo byt. S Eliškou docházím do centra duševního zdraví, jelikož to její dušička odnesla nejvíc a uzavřela se do sebe, špatně spí.

Bohužel jsem neměla žádné pojištění domácnosti (orientační cenové náklady nábytku a spotřebičů jsou cca 200.000 Kč). Další rána, která přišla byla výpověď z práce (byla jsem domluvena na neplaceném volnu, než se z toho trochu vzpamatujeme, bohužel někdo si zřejmě myslí, ze stačí týden, dva) a tak jsem dne 21. 6. 2024 podepsala výpověď.

Já musím být silná hlavně kvůli dětem, jelikož mají jen mě. Pevně věřím, že společně to zase zvládneme a budeme zase žít aspoň trochu, jako předtím.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Peníze ze sbírky budou použity na nezbytné vybavení bytu, spotřebičů, na zaplacení poplatků co se bydlení týče, nákupu potravin. Dále na potřeby dětí, zaplacení kroužků, na které chodili (Eliška nádherně maluje a chodila na výtvarný kroužek, chtěla na uměleckou školu). Také na zaplacení veškerých výdajů školky a škol (školních pomůcek).

Za jakoukoliv pomoc jsem vám ze srdce vděčná jak za sebe, tak hlavně za své děti.