Pomohli jste Lucce a Nelince po ztrátě tatínka

,,Život měříme skutky, a ne časem."

Tento citát, jehož autorem je Seneca, se stal velmi skutečným pro Honzu Kolaříka a jeho rodinu. Ve chvíli, kdy mladému tatínkovi byla sdělena zpráva, že agresivní rakovina, se kterou se potýkal, nereaguje na klasickou léčbu, dostala každá chvíle, kterou mohl strávit se svou milovanou čerstvou rodinou – manželkou Luckou a dcerkou Nelinkou, úplně jiný rozměr.  

Touto sbírkou chceme pomoci naší sestře Lucce, aby přes neutuchající bolest a smutek po ztrátě manžela a tatínka malé Nelinky nemusela tolik myslet na materiální statky. 

Honza byl velmi aktivní člověk, věnoval se mnoha sportům – velmi rád běhal (do propuknutí nemoci se zúčastnil všech ročníků závodu VltavaRun, běhal triatlony a závodil na běžkách), rád plaval, jezdil stovky kilometrů na kole, hrál volejbal, ferraty zdolával levou zadní a moc rád cestoval, poznával svět. Když se mu splnilo jeho velké přání – založit rodinu – jistě již v hlavě plánoval velká dobrodružství, která spolu zažijí, přestože Nelinka se na něj zatím pouze smála ze zavinovačky.

Bohužel již žádné nedokáže zrealizovat. Před Vánoci odešel Honza do jiného časoprostoru, přestože jsme do poslední chvíle společně s nimi věřily, že změna je možná. Honza s Luckou vynakládali neuvěřitelnou energii na zlepšování Honzy stavu a veřili stále v možnost uzdravení. Lucka s Nelinkou mu byly po boku, několik měsíců skoro nebyly ve svém domově a cestovaly a stěhovaly se, jak bylo potřeba, aby s ním mohly být co nejvíce. Jejich společná cesta skončila v hospicu, ve kterém se na nějakou dobu zabydleli. Lucka dělala vše pro to, aby s ním mohla být a vyjádřit mu svou neutuchající lásku a podporu i v té poslední chvíli.

Honzík se má teď už jistě dobře, ale opravdová zkouška pro jeho pozůstalé blízké teprve začíná. 

Peníze, které se vyberou, použije Lucka na chod domácnosti a financování bydlení, splácení hypotéky, zaopatření dalších potřeb jejích i její dcery (včetně nečekaných či jednorázových výdajů jako je např. porucha spotřebičů, pořízení postele a autosedačky pro Nelinku apod.). Mimo to budou moci například pokračovat v kurzu plavání, které si v začátku stihnul se svou dcerou užít i Honza a které Nelinka miluje.  A také aby mohla Lucka zajistit sobě a do budoucna i Nelince kvalitní psychologickou i jakoukoli jinou potřebnou pomoc a podporu, o jejíž důležitosti pro překonání těchto těžkých časů rozhodně nepochybujeme.

Lucka s Honzou si ani v posledním těžkém půlroce téměř neříkali o pomoc a snažili se vše zvládnout sami. Dříve odmítli návrh na vytvoření sbírky – vždyť na světě je tolik lidí, kteří by ty peníze mohli potřebovat více než oni. Nicméně nyní už na všechny starosti nejsou dva. Chtěly bychom ale vyzdvihnout, že darování je rozhodnutí, které každý dělá sám, na základě svých možností. Peníze jí život její lásky nevrátí, toho si jsme bolestně vědomy, ovšem mohou stále plnit svou zásadní funkci – usnadnit a umožnit Lucce a Nelince alespoň v něčem žít život “jako dřív”.