Představení sbírky
Obracíme se na vás s těžkým srdcem a prosbou o pomoc pro maminku Julinku. Nedávno ji postihla nečekaná a nesmírně bolestná tragédie – ztratila svého manžela Martina. Julča, která je nyní na rodičovské dovolené, se najednou ocitla sama.
Ze dne na den přišla o svou oporu, partnera, živitele rodiny a tátu svých dětí (téměř čtyřletého Dominička a rok a půl starého Adámka). Rádi bychom ji alespoň trochu ulehčili tuto nepředstavitelně těžkou situaci. Proto jsme se rozhodli založit tuto sbírku.
Komu pomůžeme?
Juliana s Martinem tvořili nerozlučný pár dlouhých 14 let. Za tu dobu spolu nejen dospěli a prožili spoustu nezapomenutelných zážitků, ale také společnými silami vybudovali rodinný dům. Když se v roce 2019 uskutečnila svatba, dům byl z větší části již postavený. Nic nebránilo tomu založit rodinu. A tak v roce 2020 přivítali na svět svého prvního syna Dominička o dva roky později k nim přibyl i druhý chlapeček Adámek.
Vše se ale změnilo v pátek 21. 6. 2024. V den, kdy večer měli odjíždět na dlouho očekávanou dovolenou. Martin měl rád věci dodělané, a tak odjel ještě dopoledne s traktorem posekat trávu na louku. Ještě o půl 9 zavolal Julče, aby jí řekl, že po obědě bude určitě doma a ona tak může mezitím v klidu dokoupit věci na dovolenou. Přibližně kolem 11 hodiny jí však zavolala jeho maminka, že se stala tragédie. Martinovi podklouzl traktor a svalil se ze srázu. Bohužel Martin, ve věku 39 let, zůstal pod ním. Byl to takový šok, že tomu nemohla uvěřit. Sedla do auta a rychle pospíchala za ním, aby se aspoň naposledy mohla rozloučit se svým milovaným manželem. Mužem tak pracovitým, který byl schopen vlastníma rukama postavit jejich dům. V hezkých, ale i těžkých časech byl vždy milujícím otcem.
Pro rodinu by udělal vše. Kluky zapojoval do svých činností- učil je šroubovat, stavět, bagrovat na zahradě, měnit pneumatiky. Kluci ho milovali. Malý Adámek každý večer čeká, kdy přijde táta z práce. Při každém zazvonění zvonku letí ke dveřím a hledá tatínka. Starší Domča to nese ještě hůř. Každý den se na tátu ptá. Je zmatený a naštvaný. Nechápe to. „Jak může být tatínek v nebíčku, vždyť nemá křídla!“ … „Maminko, když spadnu do jámy a umžu, mohl bych být s tatínkem?“
Všichni tak musí čelit nejen nesmírné bolesti a zármutku, ale i výzvám života v rodinném domě, které musí nyní Julča zvládnout sama.
