Představení sbírky
Můj syn David letos v prosinci oslaví teprve 22. narozeniny, ale i tak mu život nachystal už několik těžkých zkoušek. Vše začalo před 4 lety, kdy první nenápadné problémy s kolenem, které následně odhalily sarkom stehenní kosti. Bohužel navržená léčba chemoterapií nezabrala, a tak David následně podstoupil amputaci a o nohu přišel.
Na syna a další tři děti jsem sama a i když pracuji nezbývají v rodinném budgetu prostředky navíc, kterými bych mohla Davidův život udělat snadnější. Ráda bych získala finance na nákup a úpravy osobního automobilu, který by tak David mohl sám řídit. Velkou úlevou by pro nás byla také úprava koupelny, která by pomohla k ještě větší Davidově samostatnosti.
Komu pomůžeme?
Vše začalo v červnu 2019, kdy se vydal jako obvykle do lesa. Jeho největší vášní je totiž myslivost. Na obchůzce si podvrtl pravé koleno, které ani po týdnech léčby nepřestávalo bolet. Lékaři mu tenkrát doporučili, aby zkusil nohu rozhýbat a zatížit. Po florbalovém tréninku se však do dvou dnů objevila nad kolenem boule o velikosti grepu. Přišel velký šok a strach. Následné vyšetření odhalilo sarkom stehnní kosti. Nikdy nezapomenu na větu: “Mami, mám nádor a oni mi uřežou nohu.”
Nejprve se však lékaři rozhodli zkusit chemoterapie, ty bohužel ale nepomáhaly – situaci zkomplikoval covid, časté krvácení z nosu a také vážné problémy se srdcem. Nádor stále rostl, a tak lékaři navrhli operaci, při které byla stehenní kost nahrazená kostí holenní. Operace přinesla malou úlevu a velkou naději, David každý den pracoval na tom, aby mohl chodit a s radostí se zase vrátil do školy.
S podzimem přišly ale další obtíže a vyšetření ze dne na den odhalilo sarkom měkkých tkání. Lékaři okamžitě doporučili amputaci pravé končetiny nad kolenem. David se rozhodl pro operaci bez váhání okamžitě – jeho odvaha a odhodlání bojovat nám tenkrát vzaly dech.
David ani po operaci nepromarnil jediný den. Do týdne se vrátil z nemocnice domů, tři týdny po operaci už seděl ve škole. Pustil se do intenzivních rehabilitací, nabral sílu a po bojích s pojišťovnou jsme pro něj získali protézu. Ta mu umožnila vrátit se do života, do školy, do lesa, mezi kamarády, do života.
Nyní hledáme cesty, jak Davidovi život alespoň trochu ulehčit. Jsem samoživitelka, Davidův otec s námi nežije a můj životní partner nás během nemoci Davida opustil. Zůstala jsem tak na Davida a tři další děti sama, velkou a laskavou oporou mi však jsou moji rodiče.
Bohužel však nejsem v situaci, kdy bych měla prostředky na to udělat Davidovi život snadnější, nebo o trochu hezčí. A proto jsem založila tuto sbírku.
Co o Davidovi říká vychovatelka z internátu, kde během střední školy pobývá?
"Davida znám již od prvního ročníku, kdy k nám nastoupil. Tenkrát jsme si ani nedokázali představit, co všechno ho během střední školy čeká. Začalo to nálezem rakoviny v koleně a nám se velmi ulevilo, když absolvoval první operaci. Po jeho návratu byl i přes všechny těžkosti tak optimistický! Když další kontrola odhalila, že bude potřeba amputace, nestačili jsme zírat, jak statečně se s touto zprávou a celou situací popral. David je nejen povahou sluníčko, ale je to neskutečný bojovník. Za tři týdny byl zpátky a já musím říct, že jeho přístup k životu je inspirací nejen mě, ale i všem jeho spolužákům."
