Davídek byl od malička strašně hodné miminko, ale postupem času s ním začalo být něco v nepořádku, přestával slyšet na své jméno, měl nekontrolovatelné záchvaty pláče, vzteku, protáčel oči v sloup, měl třesy celého těla, které vypadaly jako epileptické záchvaty, ubližoval si fyzicky, mlátil se do hlavičky, mlátil i ostatní členy rodiny. Nikdo nevěděl, co se s ním děje. Dětská doktorka nás poslala do nemocnice, na komplexní vyšetření, kde diagnóza zněla jasně – autismus, opožděný vývoj, mentální retardace. Otec Davídka se syna vzdal. Nyní je Davídek ve fázi, kdy nemůže vyjít ven z domu, neobejde se bez auta, přesuny kamkoliv pěšky, jsou pro Davídka nezvladatelné. Staré auto, které jsme měli, dosloužilo. Na nové bohužel nejsou žádné finanční prostředky. Davídek je úžasný a hodný chlapeček, miluje autíčka, balónky, zvířátka, stavebnice..
