Ahoj, jmenuji se Kubík a jsem britský krátkosrstý kocourek. Narodil jsem se letos v květnu v chovatelské stanici a společně se sourozenci jsem čekal, až o mě někdo projeví zájem.
Trvalo to dlouhých pět měsíců, než si mě na internetu všimla moje nynější panička.
Panička se svou dcerko si mě (tedy ne přímo mě, ale britskou kočičku) přály už déle. A tak šetřila při rodičovské dovolené celý rok. Když si mě ale brala, neviděla moje rodiče, ani žádné sourozence. Seděl jsem v přepravce na stole a byl jsem napnutý, zda si mě opravdu vezme. Když mě vzala do náručí, cítil jsem tlukot jejího srdce, pocit bezpečí a lásky a začal jsem příst. A tak jsme se vydali domů – do milujícího domova, kde mě čekalo mnoho hraček, škrabadlo a plná miska dobrého jídla
Bohužel paní veterinářka mi udělala vyšetření – viděl jsem, jak paničce ukazuje odběr z mého bříška. Byla v něm vazká žlutá tekutina připomínající moč. Paní doktorka z ní pak bez pochybností diagnostikovala FIP. Ve chvíli, jak to řekla, jsem viděl, jak panička se hroutí ke stěně v ordinaci. Moc plakala, nebyla k utišení. Ona i dcerka, které mě tak milují se ocitly před rozhodnutím, že buď mě nechají uspat, abych se netrápil, nebo absolvují nákladnou alternativní léčbu z Číny. Panička Začala plakat nanovo – finance v takové výši nemá.
