RTW – Naše láska, jejich naděje, je nezisková organizace, spolek, vlastně taková záchranka pro opuštěné a jinak znevýhodněné rotvajlery a jejich křížence. Troufám si tvrdit, že jiný takový u nás není. Pomoc rotvajlerům je splněním mého holčičího snu. Ten sen žiji už desátý rok. Přebírám na smlouvu rotvajlery od majitelů, kteří se o ně nemohou, nechtějí a často ani neumějí správně postarat. Dosud jsem pomohla více než 200 psům a fenám tohoto krásného plemene, které je právě v důsledku „nevýchovy“ mnohými lidmi neprávem zatracováno.
Původně jsem měla v plánu starat se o pár staroušků, ale realita je nakonec úplně jiná. Často si říkám: až odejde do nového domova ten a ten, dám si nohy na stůl a budu malou chvíli odpočívat. Ale když se zadaří a já najdu domov některému ze svých svěřenců, sednu do auta a jedu, kam je potřeba.
Poslední dobou se to u mě doma hemžilo odrostlými štěňaty, a to jsem se teda měla co ohánět. Ale dost o Hance Doubkové. Bez lidí, kteří mě, mou práci a hlavně rotvíky u mě podporují, bych to nikdy nedokázala. Péče o tolik hafanů je náročná nejen na čas, ale hlavně na finance, které se snadno rozkutálí – krmení, léky, veterina, údržba kotců, to něco stojí.
Dlouho jsem přemýšlela, zda sbírku založit, přeci jen jste mi už dvakrát pomohli. Jednou s nákupem krmiva, podruhé jsme mohli rozběhat Kessynku, které hrozila amputace nohy. Mimochodem, holka dnes po operaci, léčbě a rehabilitacích běhá, jako by se jí nikdy nic nestalo. No a já se rozhodla zkusit štěstí do třetice. Pevně věřím, že mě v tom nenecháte a díky vaší laskavosti budu moci posunout tu svoji pomáhací a pečovací činnost o potřebné rotvajlery zase o kousek dál.
Protože ti černí obříci za to, co je potkalo, nemůžou. Jen lidé mohou ovlivnit, kolik jich přijde na svět a jak se ten svět k nim zachová. A protože někteří mají obrovskou smůlu na dvounožce, kteří projdou jejich životem a zanechají na těle i duši šrámy, my máme šanci a příležitost udělat jim ten život zase hezčí. A tím i sobě, nemyslíte?
